Od září chodím sousedům venčit dvouletého retrívra. Je venku ve výběhu, domů ho neberou - mají malé děti -, na svou velkou zahradu ho nepouští, protože nemají plot a pejsek by utekl. V pondělí se mi poprvé stalo, že jsme došli z procházky, sundala jsem mu košík, dala odměnu za to že je, pohladila ho a zavřela branku. Uklidila jsem koš a šla ho ještě pohladit přes branku. Tak jako to dělám vždycky. Vzal si poslední dobrotu, zavrčel a kousl mne. Má reakce byl šok, prostě jsem to nečekala. Vím, že nebyla správná, jen se mi jedná o to zda mi někdo může vysvětlit, co mi tím chtěl říct. Pokud někdo víte, děkuji za odpověď.

Tak to mám celkem podobný názor, jen nevím, co s tím. Venku je báječný, na to, že se téměř neznáme, je ohromně poslušný a vděčný. Můžete mi poradit, jak zareagovat, pokud se mi to ještě stane? Majitel je velmi zaneprázdněn a pochybuji, že je přemluvím, aby si ho víc všímali.

Takže "zalézt zpátky za plot" a nechat ho být. A to jsem si myslela, že mu pomůžu. Děkuji moc za rady.

Není to trochu unáhlené rozhodnutí? Proč by ho nemohla venčit. Vždyť se chodí venčit i útulkáři....

prostě nechápe "za co" je zase zavřenej...
nešlo by že by sis ho vzala? Když ho mají sousedi jen jako dekoraci...

presne to iste mi napadlo. Co potom vsetci ti utulkaci? ludia si myslia, ze im aspon trochu pomozu a oni im v skutocnosti teda skodia. ked ich chodia vencit

Vzhledem k tomu, že plánuji stěhování do 1+1, těžko. Nechci jeho majitelům křivdit, ale prostě to nedomysleli. Je to moje chyba, měla jsem se poradit dřív. V dubnu 2007 jsem o pejska přišla a prostě se mi stýskalo po vycházkách.

my máme v 1+1 choďáka, bígla a kocoura a určitě jsou šťastnější než ten zlaťák

ono, ako sa vravi: ked sa chce, tak sa da. je to vsetko len o voli a chceni...

ale aby som, sa vratila k tomu chrobakovi, ci teraz zacal vrtat v hlave: ze psom, ktory ziju v "base" vlastne ludia robia "medvediu" sluzbu, ked im chcu aspon trochu sprijemnit zivot. takze je vlastne lepsie in nechat tak? Nejako sa s tym neviem stotoznit

Skôr si myslím, že v tomto prípade je to o tom, že pes majiteľov má, ale v útulku to tak nie je......

No taky myslim,že nemá cenu řešit kdo co má ve dva plus jedna a kdo by to tam taky moh mít kdyby jen trochu chtěl.
Tohle mne zajímá taky...to by teda pak potvrzovalo tu brutální fámu(podle mě),že pes je u boudy vlastně štastnej,páč nic jinýho nezná a puštět ho je špatně bo by pak "nechtěl hlídat".Budu ráda,když Ruda odpoví.

Tohle mě taky zajímá, psy do útulku jsem chodila venčit několik let a nikdy jsem si ničeho takového nevšimla. Do útulku nás chodilo víc a každý měl "svého" psa, kterého pravidelně venčil. Tehdy jsem chodila na základku, takže jsem Bena venčila každý den. Ben byl dominantní (Myslím doopravdy dominantní, celou dobu mě jen toleroval, ale nikdy mě neuznával, byla jsem prostě závažím na druhém konci vodítka), ale i tak si na mě zvykl a dokonce mě občas přivítal. Jemu ani v nejmenším nevadilo počkat v kotci do druhého dne na další procházku. Jiní psi si na své "venčitele" obvykle zvykli mnohem víc, některé rozhodilo, když jejich "venčitel" onemocněl a třeba týden nepřišel, ale jinak byli v pohodě. Je lepší tyto psy teda vůbec nevenčit, nebo ta pravidelnost dávala psům aspoň nějakou jistotu a nevadilo jim to?

Je to přesně tak jak to napsal Ruda, za sebe jenom že nechápu proč si takoví lidé vůbec pořizují psa, nemají ho na hlídání, na sport ani jako kámoše, prostě díky nezodpovědným sobcům má pes doživotní kriminál, je mi z toho smutno..

a kolko je vlastne psovi potreba? nie je to teda tak, ze aj pes celozivotne na retazi je nakoniec v podstate v pohode? ze to len my sme zbytocne utlocitni a robime okolo toho zbytocny povyk...
ak som nieco nespravne pochopila, tak sa ospravedlnujem, ale fakt mi to po precitani tohoto zacalo vrtat v hlave

Pro mne je to těžké, ale myslím si, že je rozumné zajít za majitelem a říct mu, že končím.

Je mi to líto, ale taky bych to udělala... Takových psů znám bohužel dost.

Pokud ses ho nezačala bát, když tě kousnul, tak tomu nerozumím. Chodila jsi s ním půl roku ven, teď konec, tak jak to má ten pes chápat... Vždyť je přeci spousta majitelů, co psa mají jenom venku, jdou s ním ven a pak ho zase fouknou na zahradu. Někdo si dokonce najímá lidi na venčení. Nemyslím, že teď bude spokojenější. Ale je to pochopitelně tvoje věc. Já jen, že v poslední době špatně vydejchávám to naše lidské chování. Držím palce pejskovi, aby to dobře dopadlo.

Ano, je spousta psů kteří žijí venku, někdo z rodiny s ním jde na procházku a pak je zase venku, ale tohle je něco jiného. Ten pes je izolovaný od své smečky a je z toho zmatený. Chudák , je mi ho líto....

Podle mně je to blbost. Znám hodně psů co jsou jen na dvoře a někdy se jde s nima ven. Pokud se pejsek venku chová normálně a není na tebe agresivní, tak s ním prosím tě chod dál ,má aspon něco. Když už má majitele na nic. Příště mu nestrkej ruku přes plot.
Myslím ,že spousta psů co jinak nekouše by takhle reagovala při strčení ruky přes plot. A neboj se ho ,poznal by to. Drřím oboum palce.

No to ale nevyřeší to ,že se psem přestane chodit ven. To je problém ,taky je mi líto těhle chudáků ,ale tenhle má aspon někoho kdo s ním jde ven . Tak mu to tu neberte vy co radíte ukončit vycházky.Pokud bude jen za plotem a sám,bude z něj brzy agresor .Přimlouvám se psa chod s ním na prochajdy pokud můžeš.Aňa

Alča tohle byla fena mého bejvalýho nebo spíš jejich matinky- barák ajko kráva záhrada taky velká rodina v podstatě 24h někdo doma a pes? zavřenej v předsíni- občas puštěná na zahradu- dál do bytu prostě nesměla- ikdyž teda fakt netuším proč. a jednou za den s ní panička šla na hodniku ven - pes aktivní milej hodnej nicméně zničenej. a když sjme s ní začala něco dlěat byla z toho akorát tak zblblá

no ty taky neznáš jaký je to např. celej den se potápět.... a žiješ bez toho spokojeně ale kdyby ti někdo dal k tomu "čuchnout" a tebe by to chytlo tak by si se pak taky nechtěla vrátit do města a do práce a nebyla by si příjemná na okolí prostě "co oči nevidí..." a na nás je, abysme ty chudáky nechali v sladké nevědomosti a "trpěli" tim že víme místo nich, oni si už zvykli...
jinak mam podobnou zkušenost s našim psem - bohužel, celej život na zahradě kam se za nim jezdilo, chodilo na vycházky.... a o prázdniny se jelo na 2 měsíce na chatu - za pár dní byl z toho hotovej, nevěděl na čem je a návrat na zahradu zase snášel hůř, ted když už jsem "velká" a mohla bych ho brát s sebou a podobně nedělám to, protože vim že pak by byl neštastnej...[/quote]

Jsem vděčná za jakýkoliv názor. Hlavní je, co bude dál s pejskem. Mluvila jsem s majitelem, nejsem si jistá, zda pochopil, o co mi jde.
Dejme tomu, že se smířím s tím, že mne jednou za čtrnáct dní pes kousne, ale co dál? Jak napsal pan Desenský, ten pes bude mít v hlavě guláš. Kam mne má zařadit? Nejsem pro něj v podstatě nic.

takze ak tomu dobre rozumiem, pes celozivotne ne retazi je ok, len mu netreba dat "cuchnut" k niecomu lepsiemu?

Pes celoživotne na reťazi nie je ok, vieme to my, ale on nie, pokiaľ nespozná niečo iné. Teda buď zvážime, či sme mu schopní ten život zmeniť, alebo len mu ukázať to lepšie a nedotiahnuť to.

Rea ,dobře,tenhle pes na řetězu náhodou není,ale můžeš mi teda odpovědět(a nejen mě)?Spousta psů na řetězu je ,bylo by tedy chybou je občas vzít ven? Totéž se týká psů venčených dobrovolníky v útulku,myslím,že se o pravidelnosti asi nedá moc mluvit,spíš jen jak to komu vyjde A co psi třá na vesnicích,jako štěněta je zavřou do kotce,kde se sotva otočí a vynesou je až nohama napřed .Ty by se tedy taky nedoporučovalo,byť asi nepravidelně,občas vzít mimo kotec??

Nerada, ale musím priznať, že Rudo a rea majú pravdu. Ak nie je možné dostať psa z jeho terajšieho prostredia natrvalo, je zbytočné ukazovať mu "rajskú záhradu" a potom ho opäť hodiť do sivej reality

Pokiaľ ide o psov v útulkoch: tam je aspoň aký-taký predpoklad, že ich niekto adoptuje a budú žiť v relatívne normálnom prostredí - ten medzičas, keď ich niekto chodí nepravidelne venčiť, im v konečnom dôsledku neublíži, pretože po čase - je tu tá nádej - budú mať svojho pána a svoje venčenie. Povedala by som, že v útulkoch to má svoje opodstatnenie - pes, ak sa zdrží v útulku dlhšie, môže stratiť návyk na vodítko, prechádzky, život na uliciach...

souhlasím s luxo myslím že to pochopila a eva štemberu asi taky- aneb pokud nejsme schopná tomu psovi en luxus- který mu ukážu- zajistit na furt nemá asi smysl mu ho ani ukazovat

Či je to v každom prípade chybou, to neposúdim, ale viem, čo to so psami robí. A k tomu nie sú u každého psa dôsledky rovnaké. Ak chce takéto akcie robiť útulok, mali by si dať záležať na tom, aby to boli akcie aspoň ako-tak spoľahlivé, poznám totiž tú situáciu, ako príde nadšenec s kopou rečí 2-3 krát a viac už nie, pretože to psychicky nezvláda, alebo bola predsava o tom, ako bude konať dobro ušľachtilejšia, ako je skutočnosť. Neberiem konanie druhých v tomto prípade osobne, lebo pri tom, čo je okolo, by som sa asi utrápila a nezachránila všetko, an keby som sa postavila na hlavu. Robím, čo môžem a som si vedomá toho, že pomôcť môžem len vtedy, ak sa aspoň ako-tak držím na nohách a hlavne zvážim, či tá pomoc je pre môj dobrý pocit, že som pomohla, alebo preto, aby bola pomoc účinná. Nesúhlasím s tým že psi sú na reťaziach a podobne, ale selektujem, ktorý z ich majiteľov je schopný názor zmeniť a zasiahnem tam, kde to má šancu. Ak to napríklad ty cítiš a robíš inak, je to tvoja voľba a nebudem ju komentovať v dobrom, ani v zlom, pokiaľ o to ty osobne nebudeš mať záujem.

Amaguk: neřekla bych netřeba ale nesmět, právě proto že to nejsem schopna dotáhnout do konce, hlavně když jsem cizí a k tomu psu se chovám mile a tak jak bych měla a pak ho šoupnu k majitelum "na řetěz který mu hoiděj akorát suchej chleba a ještě do něj kopnou"

anina0:: bohužel ne, nelíbí se mi to ani trochu ale je to hodně podobný jako že rači nechám psa utratit než aby se trápil v bolestech jenom proto, že: přece bez něj nemůžu žít; samozřejmě, každej pes to snáší jinak, ale jsou takový o jakejch se tu bavíme

anina0:: bohužel ne, nelíbí se mi to ani trochu ale je to hodně podobný jako že rači nechám psa utratit než aby se trápil v bolestech jenom proto, že: přece bez něj nemůžu žít; samozřejmě, každej pes to snáší jinak, ale jsou takový o jakejch se tu bavíme[/quote]

Co se týče toho utracení tak to já souhlasím úplně ,ale s tím venčením jsem to chápala tak, že si chudák pes užije aspon trochu. Možná je to tak jak píšete ,že at to radši nepozná ,aby mu to pak nechybělo a netrápil se ,ale brala jsem to z jiné strany.

OK, takže jste se všichni nakonec shodli, že pro psa na řetězu je lepčí nikdy nepoznat život bez řetězu, pakliže nejni naděje, že se z toho řetězu dostane navždy. Co ale s tímhle konkrétním psem, kterej už poznal? Co je pro něj lepší - když bude chodit na procházky dál, nebo když zůstane napořád v tom svym výběhu? Já osobně si myslím, že ta druhá varianta je pro něj horší a asi bych ho dál brala na procházky. S tím, že bych se vyhejbala situacím, při kterejch by pes mohl kousnout.

Souhlasím s Tintou, kdyby dotaz padl před půl rokem, jestli ho má začít chodit venčit nebo ne, tak by bylo o čem přemýšlet. Ale co teď po půl roce venčení? Teď to ten pes má chápat jak?

Ja sa chcem opýtať, čo bude po presťahovaní... Aj potom ho budeš chodiť venčiť?

promiň Luxo, ale tohle mi přijde trochu polidštěné a trochu mimo rámec reality. Pokud vím, tak pes v útulku necítí žádnou naději. copak si umí vydefinovat, že je teď v útulku a potom už nebude?? Možná??
To je fakt nesmysl, podle mne.

Určitě je smutný a svým způsobem "nanic", když se někdo snaží a majitel ne. Protože bez toho majitele to nejde nikdy. Ale pes vystrčenej na zahradu odkázanej jenom sám na sebe stejně žádnýho pána nemá, tak jako ten pes v útulku.

Nemohl to ten pejsek udělat třeba z důvodu, že jediný jistý, co v životě má, je ta zahrada a slečny se třeba lekl nebo tak něco??

A proč by slečna nemohla tomu pejskovy dávat čuchnout k tomu pěknýmu světu?? Pomalu víc a víc. Vždyť si za chvíli zvykne i ten pes na ní ne?? A nakonec by si ho mohla vzít, co?

Tak pokud jsem to správně pochopila, mám se snažit být s ním co nejvíc? A brát ho všudemožně s sebou? Půjdeme na procházku a pak než ho zavřu s ním ještě budu chvíli na naší zahradě, budeme si třeba hrát a až po chvíli ho dám do výběhu doma.
Nejsem žádný velký znalec psů, proto jsem velice ráda, že mi pomůžete. Skutečně nejjednodušší by bylo si zacpat uši. Měla jsem krásného bernského salašnického psa. Byl to můj první pes a zařekla jsem se, že i poslední, protože mi to "rvalo srdce", když jsem ho musela nechat uspat.

Myslím, že to znamená, že se se sousedy buď dohodneš na tom, že si pejska vezmeš a bude tvůj, nebo se od něj pomalu odpojíš a necháš ho žít tak, jak bohužel žije. Moc doufám, že se jeho páníčkům trochu rozsvítí v hlavě.
Přeneseně řečeno, dokud neochutnáš zmrzlinu, nevíš, jak je dobrá a nebude ti chybět, když jí nebudeš moct jíst. A jemu dáváš ochutnat a pak......

Jan2,
zdá sa mi, že rozdiely medzi češtinou a slovenčinou sú čím ďalej tým väčšie - pojem "je tu tá nádej" - neznamená, že PES má NÁDEJ, že sa dostane z útulku. Tento pojem znamená, že možno, dúfať, predpokladať, nádejať sa, rátať, že psa z útulku si raz niekto adoptuje - to na vysvetlenie.
Dávať psovi "čuchnout k tomu pěknými světu" je kontraproduktívne. Ten pes o existencii "pěknýho světa" nemá ani potuchy! prosto na "normu" považuje svoj neveselý život. To je ako smädnému ukázať jazero a nedovoliť mu z neho piť.
Správne to tu už niekto vystihol: bude tá dievčina schopná zaručiť provi nový život? Čo bude, keď sa odsťahuje - o tom už písala - bude ho venčiť aj naďalej?

Ano, počítala jsem s tím, že ho venčit budu dál. Ale ono jde i o to, že Ben naprosto neví, jak se má chovat mezi lidmi atd. On s ním sice majitel ráno jde ven, ale to je styl, až udělá hromadu, jde se domů. Ben ve dvou letech neumí téměř nic. A to ho přece musí učit ten, kdo ho krmí, kdo je pán. Myslela jsem teď s ním být co nejvíce, naučit ho, že jsem přítel a pak prostě pomalu mizet. Prostě na mne musíte polopaticky, přesně říct co, i když to nejde.

Dobře. Moc děkuji za radu.

Mě se to nezdá Já rozumím po slovensky celkem slušně. Prostě podle mne naděje je lidský pojem. pochopila jsem to tak, jak jsi to napsala, tedy správně. Naděje, že se dostane pryč z útulku. Ale to je jen lidská emoce. ten pes podle mne v rámci naděje, že odejde z útulku, neuvažuje.
Protože to je pak úplně stejný, ajko ten případ tady. Taky by se dalo hovořit o naději. Ale opět jen z lidského pohledu.
To nevím, jestli by byla schopna se o něho starat. Ale už jenom to, že se snaží mu dopřát lepší život a uvažuje, že bude přeci jen se stěhovat, a tak dál, tak to je pro mne mnohem víc zodpovědnější a možná tedy vhodnější majitel, než ti současní.
Nehledě na to, ten es si už "čuchnul" k lepšímu, tak to asi nezapomene a nemůže se to stejně nakonec obrátit proti stávajícím majitelům??
Pořád mi z toho nejlíp vychází, že by si ho slečna vzala. A že se bude stěhovat?? No a? Pes putuje za pánem kamkoliv. Nemám pravdu??

A je možné, že jinému psu by dva světy nevadily? Nebo je to spíš vyjímka.

Myslím, že ani člověk nedokáže žít "skutečně" ve dvou světech, natož pes...

A je možné, že jinému psu by dva světy nevadily? Nebo je to spíš vyjímka.[/quote]

Ben bude dle mého výjimka. Do roku prožíval se svou rodinou naprosto vše. Zhruba v jednom roce "prý napadl, pokousal, škrábl", nevím přesně co, jednu malou holku. A šel do výběhu, ze kterého má skutečně pěkný výhled na svou rodinku. Takže dle mého se mu šíleně stýská po své rodině a chce být s ní. Je pravda, že jsem byla svědkem, jak cca desetileté dívence, která se kamarádí s majitelovýma dcerama, skočil do obličeje. Asi žárlí, je mu smutno a neví, jak to dát najevo.
Myslím si, že pes, který má "normální " život, by v tomto nepoznával dva světy.

Zkus ty lidi přesvědčit, aby ho dali někomu rozumnému. Takhle se dřív nebo později stane malér.