Diesel - mě přijde, že je to pořád dokolečka. Přece psovi nemusíš brát jídlo, sahat do něj snad ale normálně můžeš - někdy potřebuješ něco přidat, někdy odebrat -, a je snad normální, že pokud venku pes požírá něco, co požírat nemá, a nechce to na povel vyplivnout, že mu to z huby vyndáš....Já bych tam nehledala pořád nějakou hierarchii, nevím, zatím mě nenapadlo o tom přemýšlet...

Ale jo ja vim. me zajima jestli je to pravda to ze uz vudce proste na to jidlo nepujde.

luxo no to aby tpo cvičil někdo kdo s tím má zkušenosti a ví jak na to je základ samozřejmě my sjem měli štěstí při každém nácviku. a rozhodně to nikomu nedoporučuju dělat jen tak na koleni protože je to cvik opravdu- pokud se špatně udělá nebezpečnej

Lenko, pokud nechci aby si něco "hlídal", tak mu to buď nedám, nebo si to nechám přinést, odeberu, pochválím.
Pokud k němu totiž přijdu a chci mu to vzít, tak mi "odpoví": néé, neber mi to, já si to chci žužlááát - no prostě asi jako kdybys dala dítěti novou hračku a za 5 minut mu ji zabavila.
Není to o tom že bych to nedokázala udělat, ale prostě k tomu nevidím důvod. Nebo ty snad dětem "cvičně" bereš hračky?

Jinak vrčením pes sděluje opravdu hodně - vrčení má strašně širokou škálu od opravdu výhrůžného přes tady to žalovací a hravé až po spokojené bručení a pokud se nobojíš dovolit psu tento přirozený projev, má váš vztah zase o jeden rozměr víc. Barda je třeba strašně ukecaný a hlas používá opravdu rád, takže ho nechávám vrčet i štěkat poměrně hodně (tak abych tím nikoho nerušila) a třeba naše hlasité "bitky" někdy opravdu vypadají spíš jako útok krvelačné bestie... až na to, že zuby bývají v posledním zlomku vteřiny vyměněny za jazyk

ne ne já vím, tohle je mi jasné, jen mi není jasné, jak by mi Eny dobrovolně přišla(musím to zkusit, asi je to pravda a přišla by).No ale spíš je problém v tom, že než by přišla, bylo by to v ní!!!! Třeba dnes, jo, jdeme s Eny na volno a ona šup ke křoví a už má cosi v hubě. Já k ní, s povelem, ale Eny, co to zas máš, FUJ! Dala jsem jí Stůj a ukaž mi to(náš pracovní povel k vydání z huby). Vylovila jsem jí to až ze samého hrdla snad (bez jejího protestu či nějakého vrknutí a ohnání se). Je to takhle zase špatně? Spíš jsem se dotazem jen ptala, proč jsi ( v hladině přátelské ) neodbourala toto u BArdy, já nevím, možná zase napíšu kravinu(asi jo, tak soráč), ale mě prostě připadne, že jsou situace, kdy mi pes musí vydat hned cokoli kdykoli, než se tím třeba udáví nebo blbec otráví. Nevím, asi máš s Bardou "domluveno" že od doby vydání povelu okamžitě přestává mlet pantem. Pak tedy my máme stále ještě co trénovat.

lenko to co popisuješ je naprosto jiná situace.
přesně jak píšeš jsou situace kdy mi pes musí dát vše- ikdyby v hubě držel modrý z nebe a ani u tohoneceknout

v tomto nebezpečí to vypáčim z huby takovou rychlostí nebo tak křiknu povel, že pes zapomene že to chtěl vlastně sežrat nebo dokonce vrčet
jinak ti to čuba žere i když dáš povel ne "ke mně" ale "přines"?

mmt, je rozdíl když mu něco dám a když si to najde venku - co jsem psala platí u toho co mu dám a tam je to přesně o braní hraček. Venku je cokoliv v tlamě zakázáno a naprosto nejúčinnější a nejjednodušší je chytnout a okamžitě vydrápnout ven, případně povel PUSŤ, ale jak jsem nedávno Rudovi psala, zrovna v tomhle se teď Barda dost zhoršil, protože prostě nestíhám koukat na oba psy zároveň... na nežrání venku jsem zatím neobjevila nic lepšího než každou dobrotu "ofujovat" - tady přinášení nějak nefunguje, nebo by možná fungovalo, ale brrrr, když si představím co bych měla brát do ruky, tak radši dám to pusť.

Bella som odučila žrať vonku pomerne jednoducho: keď niečo vzal do tlamy, začala som po ňom hulákať. A než má počúvať moje hysterické jačanie, tak radšej všetko na povel "pusť", alebo "vypľuj" pustí z tlamy...

No, už se učí, že když hudruju, tak to i obejde, jenže dnes já nehudrovala, slepě jsem kráčela a zjistila to až to měla v hubě. Obávám se(ikdyž to nemám odzkoušeno, musím tak učinit), že by to vykutáleně zbaštila a ještě po cestě něco přidala, Přines neumíme. Jaksi tohle zatím nepotřebuji, ale vím, že to musíme odhonit, ono s bíglem já stále piluju pohyb na volno. Aport atd. zatím v 11měsících nezná.

Uf, dík, už jsem si myslela, že zase dělám blbiny. Taky mě to nesedělo a viděla bych to jako mistrovský kousek, aby mi moje stále vlastně ještě mimčo (a ještě k tomu bíglí )aportovalo nějakou lákavou dobrotku a nesežralo ji. To bych si troufla tvrdit tak u Tebe a Tvého Bardíka po tom, co Ti nosí i buřta!

pokud máš stopku, tak bych s hromovým FUJ zároveň trhla stopovačkou až by jí ten fujtajbl vyletěl z tlamy sám - jinak totiž riskuješ v lepším případě "jen" zažívací potíže... Časem by mohla pochopit, že je rozumnější venku věci do tlamy nebrat... Mě se to teď dost zkazilo tím že se Bardovi párkrát povedlo něco nepozorovaně najít a slupnout a problém je tu... většinu fujtajblů pořád uřvu, ale jako problém vidím už to že to vůbec do té tlamy vezme...
Ale v tebou popisované situaci opravdu není nad rychlé vydrápnutí z tlamy - a v tu chvíli by si pes neměl dovolit zavrčet, protože by měl vědět že udělal chybu. Ale zase - věnovala bych se tomu aby pes chápal že tudy nee a případné vrčení bych neřešila, stejně to z té tlamy dostanu i kdyby se stavěl na hlavu

no ale Petruš, stejně, i když bych ji dala doma třeba kost, kterouji chci pak já nevím proč schovat, mám tedy možnost odebrání jak ji popisuješ Ty a teď čistě teoreticky(uvažuji totiž stále nad tím, že by mi měla vlastně dát i tu kost-hračku dobrovolně a vlastně bez vrčení, jak popisuješ u Bardy, co když jí ji (opět na povel Eny ukaž,pustˇ)takto vezmu? Teď jsem si totiž uvědomila, že k ní občas přijdu, řeknu ukaž a já podržím, to ona už ví, že jí ji nevezmu(co bych s ní dělala)a dobrovolně mi ji vydá bez zvukových efektů. Sem tam někdy udělám, že si jako kousnu a poslušně jí ji držím.

když ji dává tak je to v pořádku, není co řešit, já popisovala situaci kdy bych chtěla dobrotu odebrat bez povelu - prostě přijdu a seberu a to se pes právem ozývá jako že "próóóč?"

Lenko já se omlouvám, ale dle mého názoru to moc prožíváš a řešíš. Chápu Tě a nemyslím to zle ale zkus to zjednodušit, pokus se přesvědčit sama sebe že ta kost je prostě tvoje a vezměš si jí kdy chceš a třeba jen proto že si s ní chceš hrát. Naučil jsem se v takové situaci (když jsem zahlédl třeba nejistotu bendy, Takové to zmrazení ve stylu: co se děje proč mi jí bere) ho z té situace vytáhnout (třeba jen otázkou: co řešíš ?? atd.)
Neumím to popsat ale zkus zapojit přirozenost a neřeš tolik běžné věci a hlavně je tolik neprožívej.

Urgona, co tak si to tu najprv trosku precitat? Zistila by si, kto tu ma ake psiky, a napr aj to, ze sem Rudo pise.

Mimochodom, mna pes rafnul a to tak, ze dost. Ze to bola nie jeho chyba, ale moja, som vedela este vtedy, ked som si vysklbavala ruku z jeho zubov. A to nebol moj pes.

Tvoji psi "funguju" asi preto, lebo sa ta boja. Ale ked ti to staci........

Inak neviem, preco fakt, ze Rudo chce ich a ich psika vidiet osobne, ludi natolko prekvapuje/znechucuje. Kazda seriozna poradna ludskeho lekara konci (a niekedy rovno zacina) radou - navstivte lekara osobne.

Dotaz: Dva psi - jeden dostal misku se žrádlem v kuchyni dřív a začal žrát, druhému jsem ukázala misku v ruce - přišel - já ji položila, ale v tom se ten co dostal misku dřív chtěl s vrčením vrhnout na toho druhého. Včas jsem zakročila, takže k ničemu nedošlo. Hned poté strčil tlamu do misky toho psa v klidu, tak jsem obě misky sebrala, prudícího jsem dala na vodítko a misku se žrádlem dala jen tomu co neprudil. Toho prudéra jsem nechala ať se chvíli v leže kouká jak ten druhý žere a pak s ním udělala pár koleček u nohy se změnami směru na prověšeném vodítku, poté následovalo uvolnění a podání misky. Řešila jsem to správně nebo jsem měla postupovat úplně jinak?

Ještě dodám, že jsem nekřičela a když byl prudér v lehu, tak jsem mu říkala jak je blbej, že kdyby neprudil, tak se mohl v klidu nažrat taky. Jo a ti dva psi se vidí tak 1x do týdne.

ak sa vidia raz do tyzdna vobec by som to nesilila a kazdemu davala zrat oddelene nech maju klud. inak situacia sa myslim zvladla, hlavne ze sa nerafli a bola si v klude

Dobrý večer! Tak mám 9 měsíční labradorku Agi teď celkem zlobí když jí dávám nažrat a hladím jí tak vrčí někdy celkem dost když je v blízkosti kočka tak na ní skočí ať vypadne (ale nic jí neudělá) Když tohle dělala dřív tak jsem jí krmila z ruky po čase to ustoupila a mohla jsem jí provokovat jak jsem chtěla ..Ale teď zas vrčí )-: Funguje i něco jiného než krmení z ruky ?? Moc prosím o odpověď děkuji a přeji krásný večer!

Proč jí při jídle hladíš? Asi bych taky nebyla odvázaná, kdyby mě někdo při jídle takhle atakoval.

Proč jí při jídle provokuješ? Proč jí nenecháš v klidu nažrat? Představ si, že obědváš a někdo na tebe pořád sahá a otravuje, kam ho pošleš? Krmení z ruky zafungovalo, jak píšeš, ale hned si to takovými postupy zase kazíš, takže je to jenom o zmatení a znervení té čubiny. Takhle jí brzy naučíš o žrádlo se bát.

Protože vrčí i když má kost ! A představte si když k ní příde malí děcko a začne jí hladit ? !

No tak jí ji neber a když přijde dítě, tak přece platí zásada, nenechávat dítě se psem bez dohledu. Alespoň ji nepokoušej s odebíráním kostičky teď v době, kdy má oprávněný strach o žrádlo a vše okolo něj. Dej jí čas a uvidíš, že po čase kdy se zklidníte Ti kostičku i odevzdá, to je dobré venku, když se Ti zakousne do něčeho pro ni voňavého, aby jsi jí byla schopna v klidu cokoli odebrat.Ale to se Ti nepovede ze dne na den, netlač na ní, upevni klidné vztahy. Držím palce! [/b]

Tak k ní prostě malé dítě nepříjde, když bude mít kost nebo něco takového. Přece to dítě budeš hlídat, ne? Moje obě děti vyrostly se psem, samcem, který jim sloužil i jako chodítko. Byl velice tolerantní, ale nikdy jsem je spolu nenechala bez doźoru.
Zatím to vypadá, že čubinu naučíš se o to jídlo tak bát, že pak vyjede fakt po každém.

Agi, pročti si tohle téma od 1. stránky a odpovědi najdeš

Ale vím, ž es dětmi je to moc těžké, dokonce ne i s tak malými. Mám 10 a 9 leté děti a skoro denně řeším jejich přílišnou touhu se s fenkou kontaktovat. Už jsem šílená s holky(ta starší 10let), kdy je opravdu schopná k fence přijít a chytat jí i na ocas, ikdyž Eny spí, nebo jí hladit, když si něco okusuje. Opravdu na zabití.

Ahoj, prosím o radu. Náš dvouletý frbul si začal hlídat misku se žrádlem před naší dcerkou(11). Misku má v kuchyni a když všechny granule nesežere, tak dcerka nemůže projít přes kuchyň bez toho, aby ji nechňapl po noze. Nikdy dřív to nedělal a odmala mu dcerka normálně dávala do misky. Před pár dny to zkusil i na mě. Nechápu, proč to začal dělat. Jen dodám, že je mu 25 měsíců a od 3 měsíců bere Prednison na alergii. Slyšela jsem, že vedlejší účinky léku se mohou projevit agresivitou?

Dobré dopoledne. O prednisonu nic nevím, v tomto směru neporadím.
Co se týká misky-já osobně bych dala bobánkovi napapat a pak bych misku umyla a uklidila. Nebude si mít co hlídat.

Dobrý den, mám doma 10měsíční fenku trpasličího plemene. Fenka je spíše bázlivá a nervozní. Několikrát se stalo,že na mě zavrčela - když jsem jí chtěla sebrat kost na žužlání, za to jsem ji potrestala, pak na mě zavrčela, když si hrála s jiným štěnětem na návštěvě a začala dolovat cosi zpod křesla,odstrčila jsem ji a jí se to nelíbilo. Tento týden na mě 3x zavrčela, když jsem ji sundala ze sedačky - na sedačku chodit může, ale ne když přijdeme zvenku,než se jí osuší packy.Zná povel dolů.Naposledy k této situaci došlo dneska ráno. Vyskočila na sedačku asi 2x, vždycky poslechla na dolů, napotřetí se ale uvelebila a dělala,že neslyší. Když jsem ji chytla, tak zavrčela, neohnala se, jen vrčela. Moje reakce byla taková,že jsem ji chvíli podržela v ruce na úrovni svých očí a důrazně jsem jí řekla,že tohle se mi vůbec nelíbí a ať si to zkouší na někoho jiného.Byla poslána do pelechu, kde si lehla a spala. Je moje reakce správná? Ještě bych chtěla podotknout, že fenka právě prochází faleškou..

Myslím, že nepostupuješ správně. Píšeš, že je nervozní a bázlivá. Je dost pravděpodobné, že když s ní manipuluješ nebo jí něco bereš, vrčí z nejistoty, ze strachu. A ty jí ještě potrestáš, dáš jí důvod na to, aby se příště bála víc. Místo manipulace přímo s ní bych to řešila přes vodítko připnuté i doma a přes přivolání.

Potrestala jsem ji jen jednou - je to už dlouho. Pak byl dlouhou dobu klid a teď 3x po sobě ta stejná situace. Možná že se mě bojí, ale spíš mi to přijde z její strany jako nějaký rozmar, jindy reaguje na dolů velmi rychle a ochotně, teď mi to spíš přijde jakože - "co mi uděláš, když tě neposlechnu?" Kdyby se bála, určo by se třepala, takhle ležela na sedačce vcelku spokojeně, ani uši neklopila, nevyhýbala se pohledu. Když se bojí, tak se ohání, to se teď také nekoná. Prostě mi to z její strany přijde jen jako komentář typu - "nech mě tady a dej mi pokoj, mi se ze sedačky nechce". Jinak je to docela "ukecaný" pejsek, takže nevím, jak vlastně tohle řešit. Jako agrese mi to taky nepřijde, necenila zuby. Jo a to braní věcí už máme zmáknuté, na "dej" většinou kostičku apod. položí, já si ji na chvíli půjčím, kouknu a zase vrátím, bez problémů.

mam doma tiez jednu prudko ukecanu, ktora ma podobne komentare zakazdym ked sa jej nieco nepaci. zvacsa ked niekde spi a my ju potrebujeme odtial dostat, tiez vrci stylom dajte pokoj, vrci aj ked niecomu nerozumie, alebo sa jej nieco nepaci. je to uz babicka, takze to riesime kludom, kedy jej kludne zopakujem co som od nej scela a pomozem jej s tym ak vravite ze to vrcanie nie je strachove a zopakovala by sa tato situacia vklude by som si dosla po voditko, zapla jej ho zopakovala dole a stiahla ju. co sa tyka falosky, poznam par feniek, ktorym z toho vyslovene "hrabe v bedni" su podrazdene, agresivne, neposlusne... ale urcite by som jej spravanie neospravedlnovala tymto, lebo sa moze stat ze vam kvoli ospravedlnovaniu prerastie cez hlavu

Ok, myslím,že to strachové není. Jí právě teď hrabalo dost, měla jeden zlý den, kdy byla hodně nevrlá a bolavá a když jsem jí šáhla do pelíšku, tak po mě vyletěla - nekousla sice, ale dost mě to překvapilo. To bylo úplně něco jiného - tam jsem zareagovala tak, že jsem ruku vrátila do pelíšku, řekla jí, ať se uklidní, že jí nikdo nic nedělá a pak pohladila - ona se sice strašně třepala, ale už nevyjela a nakonec se převalila na záda. Pak jsem jí ještě ten den několikrát jen tak mimochodem pohladila a dala ruku do pelíšku a už to bylo dobré - to jen tak,že už vím, jak umí vyletět a chovat se ve strachu a tohle není strach,ale vzdor a odmlouvání, kdy prostě zkouší, co jí projde a protože jinak je to nervák, tak nevím, jak nejlíp to řešit. Zkusím jí tedy nechávat na doma obojek a připnout, když bude brblat.

Nechte jí vodítko pořád a počkejte si na příležitost. Tím, že ho budete v krizovce teprv připínat, se to mine účinkem - načasování, šáhnete ji do jejího intimního prostoru a ještě ke všemu na obojek - krk.

na nervaka vzdy len s kludom, male plemena byvaju cholericke a nervne, tak sa obrnte trpezlivostou a prejem vela zdaru

No nevím, podle mě je to jisté řešení, ale rozhodně je někde chyba, proč to vůbec dělá. Na mě si to například nedovolí, ale na dcerku, na babičku a i na návštěvy si to troufá běžně. Misku má cca 3m od stolu na klidném místě v kuchyni, přesto, když někdo z jmenovaných v této vzdálenosti od misky kuchyní prochází, chytne ho za nohu.

A jak reagujete?

Bohužel jsem u toho přímo nikdy nebyla. Řekla bych, že si to troufá, když je s nimi sám.

Zkus pohledat, protože tohle téma je tu už několikrát...

Hledám neustále, ale nic o tom, jak srovnat psa, když po někom chńapne v mé nepřítomnosti jsem zatím nenašla.

Hm, v tvé nepřítomnosti, no tak to ti povím, že to půjde poměrně těžko

To je právě ten oříšek, je mi jasné, že dcerku nebere jako autoritu a babičku, která by mu snesla modré z nebe taky ne a o návštěvě je to jasné, ta nepatří do smečky. Ale co udělat, aby je nekousal?

Ještě tedy musím podotknout, že jsme doma žádnou velkou výchovu nepraktikovali. Máme domek se zahradou a to mu stačí. V létě totiž ujde třeba půl kilometru, pak sotva dýchá, tak si lehne třeba do trávy a ani se nehne, protože by to neudýchal. A v zimě je mu zima, má takovou řídkou srst, "podvozek" má velmi lehce osrstěný a na hřbetu mají jiní psi taky více chlupů než on. Zkrátka je nejspokojenější, když ho pustím na dvůr, on vykoná svou potřebu a hned upaluje domů, lehne na kavalec a chrní. Jen na jaře nebo na podzim si lehne tak na 5 minut na beton a nechá se prohřát od sluníčka. Takže ven chodí jen na vodítku a doma, když dám povel "ke mně", tak přijde.Taky se naučil sedni, ale má to spojené s piškotem a tak ho vždy očekává. Sedí ale jen tu chvilku než něco dostane. Zkrátka je to rozmazlený pes. Nenapadlo mě, že i takový malý hafan by se měl učit nějaké povely. Dneska už to vidím jinak, takže bych začala cvičením povelů i když už je mu přes 2 roky?

Channah - no, tady je opravdu každá rada drahá... A to napadá jenom když jí nebo si hlídá i prázdnou misku? Pokud si hlídá prázdnou misku, ukliď ji. Pokud vyjíždí, když jí, tak mu dejte jídlo tam, kde bude mít klid a po najedení zase uklidit. Pro lepší manipulaci mu nech doma asi metrové vodítko, tenké, hladké bez kroužků.

Nejde o povely. S výchovou začněte jako kdyby to bylo štěně. Informací je tu spousta, stačí číst a dávat při tom pozor a chtít se učit, případně se domluvte s Rudou na návštěvě a na poradu o celkovém přístupu k rozmazlenému a nevychovanému psu.

Jsem z toho ze všeho dost rozpolcená. V listopadu si hráli s mým přítelem. Jde to dost špatně popsat... ale asi tak.....pes ležel na gauči a přítel na něho dal hlavu, podle jeho slov přimáčkl, zřejmě víc přimáčkl, pes ho kousnul do nosu a "skalpoval" mu ho. Byla to rána cca velikosti dvoukoruny. Skalp jsme nenašli, takže ho pes asi sežral. Ačkoliv to zřejmě nebyla vina psa, nějak se ztratila veškerá důvěra. Sice ho hladíme, jsme na něj hodní, ale nějaký červíček v nás hlodá a miska vah balancuje mezi láskou a nenávistí, když to napíšu zjednodušeně. Zkrátka se v nás něco zlomilo, ve všech, jak v psovi, tak v lidech. Rozhodně tu panuje nedůvěra a to z obou stran. Ale to chňapání po lidech bylo už předtím.

Nebylo by lepší najít mu majitele, kteří budou věřit jemu a on jim? Ta nedůvěra je asi oboustranná.

Zbavit se ho, když ho máme rádi???To bych asi nedokázala.

Dobrý den, ráda bych poprosila o radu, jak na devítitýdenní štěňátko. které je neuvěřitelně hladové a pokud mu dáme něco dobrého(kostičku, ouško)vrčí na nás a kouše, raděj si vše narve do huby, abychom mu ji nesnědli. Musím napsat, že se jedná o am. buldoka, štěňátko je pohodové, ale hrozně nenažrané. Stravu má kvalitní(proplan), když dostává baštu celé se klepe, i když před chvíli jedlo. Když jsme zkoušeli přidat jídlo, přejedl se, až zvracel, začal pojídat i svoje výkaly. žere vlastně úplně vše jak na to, aby si mňamky užívalo?Snažili jsme mu vysvětlit, že mu nikdo nic nevezme, u misky vrčel jen dvakrát a vyřešila jsem to přihazováním do misky a je v pohodě. Hračku při hře klidně pustí a sedne si, ale jak jde o ouško nebo kostičku je prostě nepříčetnej. Ještě bych chtěla napsat, že extrémně všechno jídlo cítí. Děkuji. ještě bych dodala, že když jsme mu chtěli ouško přidržet skončilo to prokousnutím ruky a že štěňátko má 10 kg tak nevím, jestli to neřešit a časem hladovost přejde, nebo nedávat kostičky, nebo se snažit vysvětlovat a zkoušet to dál:-)