Dobrý den, od včerejška hlídáme našim dalmatina, kterému je 14 let a je hluchý. Nikdy v minulosti na mě nevyjel, ale od té doby co naši odjeli jen leží, nejí, nepije nechce ven a když ho chci vyhnat na zahradu, vyměnit mu vodu nebo jen k němu otevřu dveře vyjede na mě. Vůbec nevím co mám dělat, chudákovi se stejská, ale já ho tam takle nemůžu nechat. Chtěla jsem ho včera nalákat ven, že jsem vzala do ruky vodítko, hned vyskočil, ale jak jsem mu ho chtěla připnout, začal ošklivě vrčet a celej se naježil (táta si ho pouští většinou na volno... hazardér...). Další problém je, že naši s ním nikdy nikam moc nechodili a psům se vždy vyhýbali, takže se nesnese s jinými psy a my máme Benjamina, takže výhoda, že máme dva baráky, ale v tom případě je dalmatin v baráku sám i přes noc... Bojím se aby se tam neustejskal i když se budu snažit bejt co nejvíc s nim, ale nevím jak, abych mu neublížila a on mě taky ne... Napadlo mě uplácení pamlskama, ale nejsem si jistá, jestli by to bylo dobré. Hlavně ten pes je už starej, špatně chodí a má nemocný dásně (neléčený) špatný veterinář, hned bych s nim zajela k našemu, ale jeho chování u veterináře je na oblbovák skusim tam jít na blint sama a uvidíme . To bude pro něj utrpení těch 14 dní a pro nás taky Ale lepší, když je u nás, než v psím hotelu!!! Jen se dozvědět, jak na něj

Snad vše, co jsi tu popsal, je špatně. Žádné litování, žádné uplácení.... prostě mu jednou připněte vodítko, hladké, dva a půl délky psa a už mu ho nesundavejte. Klidně i košík, protorný, kovový, přes který s emůže nařrat i napít, až bude chtít. A ovládejte ho za to vodítko, jasně, srozumitelně, s citem. Bez emocí, bez litování. Vemte ho k sobě do baráku, na tu chvíli, co budou páníci na dovolené, tak je klidně mějte oddělené dveřma, pokud se budou chtít sežrat, ale musí být v kontaktu a musí chodit ven ten pes.

Ono už se mu taky hodně špatně chodí, takže to vůbec nepomohlo a pomoc si nenechal. Byli jsme nuceni použít Sedalin, teď je v pohodě, chodí ven, nemá strach, vítá mě, když za ním příjdu, nechá si vyměnit vodu i dosypat granulky, vezme si ode mě z ruky piškotek aniž by vrčel... Jsem ráda, že mu stačí 1/2 ráno a 1/2 večer a to je jedna tableta na 17kg. Proklínám naše, udělali tolik chyb a z něj je nešťastný samorost, zdravotně taky nic moc a to má vady, se kterými by se dalo něco dělat např. strava z Lidlu, zakalené oči o kterých pořádně ani nevědí, ani si nevšimli, že mu chybí zuby, pelíšek (plastová vana, ze které se mu v jeho věku špatně leze)... podle mě ho hrozně zklamali, aby se pak nedivili až přijedou, že na ně bude naprdnutej. Kdyby se o něj starali a chovali se k němu jinak a snažili se s ním pracovat, mohl tu být s námi a být v pohodě, ale oni se prostě vyvarovali "překážkám" psi, hodně lidí, výlety... místo aby měl pohodový "důchod" je ve stresu Teď už je na změny pozdě Je mi do breku, když si uvědomím, že se k němu chovaj jako k věci a ne jako k duši. Když jsem jim volala ten problém, táta se mi vysmál. Vůbec ho neznaj, jen kolem něj choděj. Nedokázali pochopit, že pes má city, starosti i radosti... prostě věc, v pravém slova smyslu "popelnice", co sní vše, co se jim už nehodí, vždyť to neni slepice...

Na používání sedalinu pozor!!Mám takový pocit,že dlouhodobější podávání je malinko neprospěšné pro srdce.

My mu ho chceme potom nějak vysadit, to je jen aby pochopil, že mu neublížíme, nějaké dlouhodobé podávání neplánujeme tak snad mu to neublíží

Již jsme spolu hovořili, on se do couračky zamotával, když se zachumlával a vůbec nechtěl komunikovat a nešlo mu vstát, a to byl boj ho připnout a pak boj ho odepnout jen vrčel. Už dnes byl podle mě úplně v pohodě, i když už z něj měly tabletky vyprchat, takže si myslím, že je čas, toho nechat. Měl 3 tabletky, 1/2 po 12-ti hodinách. Asi jsem docílila toho, o co mi šlo... aby neměl strach a pochopil, že mu nechci ublížit. Teď za mnou chodí po zahrádce, jako ocásek a u jabloní chce, abych mu odkusovala jablka a vypadá, že mu je dobře. Úplně jsem z něj měla radost . Už jsem byla zoufalá, když tam ležel po... a po... v rozcupovaným pelíšku a nechtěl nás tam pustit to dát do pořádku a že je hluchej, tak na něj nejde houknout, jako na Benjuli a nechtěla jsem v něm vyvolávat další stres. On vodítko moc nemusí (takže vrčel ještě víc, když byl připnutej) a košík nikdy neměl...

Evo, proč zrovna vodítko dva a půl délky psa? (zajímá mě to). Já teda chodím s asi 3 m vodítkem. Když trénujem třeba ve městě na rušním místě chůzi u nohy, zkrátím si ho na půl m, ale jinak psa nechávám pobíhat na celou délku. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Na volno ještě nemáme dobré přivolání. Dík za odpověď.

A je to tu zas. Nestíhám to všechno sledovat, je tu toho strašně moc a já musím i vydělávat. Mimochodem, otázka šla na Evu.

Podívej, jestli tady nesedím tobě nebo více lidem, tak mně zamítni přístup a máš klid. Já to přežiju.

chápu Vaší reakci, ale já tomu psu vážně nerozumím, nežili jsem v jednom bytě přes 2 roky a to se každý změní i on postoj ke mě. Naši mě vůbec nepoučili, co a jak a na co je třeba zvyklý. Snažila jsem se najít to co mu dělá největší problém. Čtu čtu a čtu a snažím se mu porozumět a myslím si, že nám to docela jde. Dělám, jak nejlíp umím. Mám 2 práce, starost o dva baráky, dva psy a není to jednoduché, nemůžu také odstrkovat svého psa, protože ten na hlídání potřebuje větší pozornost peru se s časem, jak to jen jde. Už jsem někdy vyčerpaná, ale nevzdávám to. Byli jsem oba vhozeni do vody a teď se v ní učíme plavat...

nonono, nejsi nějak vztahovačný? Zkus to vzít trochu sportovněji a ustát to Rudova poznámka nebyla učitě od věci.

:O

jak jinak...

tak jsem se jela podívat na dalmatina domů a milé překvapení, hned šel ven, přivítal a běžel se vyvenčit, na "povel" šel zase domu.

das, nebuď cíťa odpověděl ti ten, od koho tu "délku" mam. A couračka má být takto dlouhá (nebo u některých psů i delší), abys psu nesahal do osobní zóny a on neměl potřebu se bránit, tj jít po tobě zubama (nebo zdrhat)

Hlásím, že jsme včera vysadili tabletky a vše je v pohodě Děkuji všem, co se mi snažili poradit.

Dalmatin je naprosto v pohodě, ale mám ještě jeden dotaz. Chtěla bych zkusit, jestli bych je mohla venčit oba najednou. Tenkrát dalmatin kousnutím do hlavy Benjuli vysvětlil, že to je jeho území, a to byl Benjamin štěňátko. Teď mohou být oba na zahradě, nemusej se, ale ignorujou se, jestli by se ignorovali i na procházce. Bohužel nemám k sobě ještě někoho, kdo by to jistil, tak co myslíte? Mám to zkusit? Každého venčit zvlášť je pro mě ubíjející...

dej jim pro jistotu náhubky, zezačátku je nepouštěj navolno oba a uvidíš

Náhubky vůbec nepoužívám a naši taky ne. A ani jeden nic takovýho nikdy neměl nevim, jak by reagovali, jestli by nebyli ještě víc nevrlý... Spíš jsem myslela postupně je vyvést ven, jednoho někde připnout a pak přijít s druhým a zkusit co a jak... Problém je, že je dalmatin hluchej a naši se s nim zvířatům vyhýbali, kdyby bylo po jejich, nebyli by spolu ani na zahradě neznám tu psí mentalitu, ale myslela jsem, že když na zahradě kolem sebe choděj ale ignorujou se, že by to mohlo jít, ale nejsem si jistá... Vím třeba na 100% že v baráku by byl problém, ale na cizí půdě...

na procházkách bejvaj pejsani v zásadě víc v klidu víc prostoru na unik a tak asi bych se toho tolik nebála

Pokud to nechceš jistit košíkama, musíš počítat s tím, že když bys to musela řešit, můžeš taky něco utržit třeba i omylem.
Pokud jsou v pohodě na zahradě, tak by to mělo jít líp i na procházce. Navíc když se jde, tak se hafani chovaj vždycky líp než když se stojí na místě.

jenom bych to rozhodně nedělala tak že jednoho někde uvážeš a pak k němu přijdeš s druhým - tímhle postupem si vykoleduješ rvačku. Jestli nechceš vycházet s oběma zároveň, tak pokud má tvůj pes spolehlivé odložení, nech ho odloženého někde venku bokem, vem druhého na vodítko a za chůze svého pusť (druhého stále na vodítku nebo stopovačce)

K tomu venčení - hodně záleží na tom, jaký je tvůj pes. Jde "odeřvat" od druhého psa? Je schopnej ti jí vedle nohy bez vodítka na povel? Pokud jsi si jistá, že svého psa ukoriguješ, tak vyraz s oběma. Svého můžeš mít na volno. A nebo, pokud potřebuješ nebo musíš mít vodítko a máš ho dobře ovladatelného, můžeš ho kdykoliv upustit a soustředit se na dalmatina.

Já tak chodím s hotelákama a bez větších problémů, protože vím, že svoje psy můžu kdykoliv upustit a ovládnout je pouze hlasem.

A k tomu náhubku. Já osobně si myslím, že náhubek je něco, co by měl umět nosit každý pes. Ale to je asi věc názoru.

Viz fotka. U nohy mi jde na volno s košem můj pitbull, vedle něj na volno russellice, protože ti dva jsou kápové a reagují víc než dobře. Pak vpředu hromada mých nudlí, z nichž jeden byl teda hotelák. A nejdál ode mě thajec, na hotel. Je to blbá fotka, ale holt držet v ruce pět psů a ještě fotit mi moc nešlo.

http://img5.rajce.idnes.cz/d0504/3/3776/3776391_288fdf632a9ae119358aaabbbbfc135c/images/eris_023.jpg

[quote="impact"]A k tomu náhubku. Já osobně si myslím, že náhubek je něco, co by měl umět nosit každý pes. Ale to je asi věc názoru.
quote]

Tak jorků jsem moc s náhubkem neviděl... nebudu ale detailista. Určitě by ho měl ale nosit pes, u kterého nějaké riziko je. Pokud hlídám v podstatě cizího dalmatina, kterej na mě vrčí, asi bych neváhal a zašel mu tenhle milý dárek koupit. Ono se pak s tím psem daleko líp manipuluje, když se člověk nemusí bát o ruce.

To potvrzuju!Já jsem skoro vždycky pokousaná vlastním psem,páč on je tak mimo,že vůbec neví kam kouše...

No na mě už je miloučkej, ale nevim co by zkusil na Benjuli... přítel odmítá jít s náma, raději půjde s naším jinudy, nechápu jeho postoj . No každopádně to sama raději zkoušet nebudu, sice musím min. 3x denně s každým zvlášť a pak jsou na zahradě, ale bez dohledu raději na střídačku. Je to víc času, ale je to bez stresu, myslela jsem, že by mi to ušetřilo čas a že by se třeba po nějaký době snesli... mrzí mě to, že ani naši, ani přítel s tím nechtěj nic mít... ´vždyť tady to je o našich a jejich postoji, kdyby táta tenkrát Merlina nepustil bez upozornění na volno a já měla Benjuli na vodítku (na zahradě) mohlo to být jinak, jenže táta je jak náhlej nehet, nedal jim čas je to škoda, třeba to mohli být parťáci.

A zrovna jorkům by se tak často šiknul.

Tak mi to nedalo a zkusila jsem s nima jít ven... Merlin chodil za Benjulí jako ocásek jen jedno malý zavrčení, když jsem se k Benjuli sehnula pro vodítko, ale jinak super u baráku si šel každej ke svým dveřím... přestávám chápat snad mi to naši nezkazej...

Ono je to občas dost o tom v tom problém nevidět a jde to samo (oproti tomu je ale dobré mít vymyšleno jak vyřešit případnou rvačku )
Nicméně gratuluju že se zadařilo, jentak dál

No měla jsem je ze začátku jen na krátko, ale jak jsem viděla že si sebe nevšímaj, povolila jsem vodítka, pak se dokonce i očuchávali mám z toho hroznou radost

Tak zítra už naši přijedou... bude mi smutno až si ho budou odvážet zase do města, vypadá, že mu je tady dobře a zvykli jsme si na sebe a má u nás lepšejší papání, ale nemusí mít strach, objednala jsem mu pytel i na doma pěkně přibral a nabral sílu, tak snad budou naši rozumný... děkuju všem za rady