Představ si, že jsi puberťák, možná se bojíš třeba lidé v černém kabátě a říkáš jim - jděte pryč. Někdo ti za to nafackuje, co nejúčinněji tě potrestá. Přestaneš se bát? Asi ne. Jen se budeš bát bití, tak možná přestaneš mít ty řeči. K tomuhle chceš svého psa dovést? Nebo ho chceš dovést k tomu, že se nemá čeho bát, nemá vrčet a útočit na psy, ale má být v klidu a naučit se s nimi komunikovat?? Není lepší ta druhá možnost? A ta druhá polovina ti tam prostě úplně chybí. Ty ho trestáš za to, co považuješ za špatné - brutálně, zle a agresivně, ukazuješ mu agresivitu a pak se nediv, že se chová agresivně - ale už mu nevysvětluješ, co je dobře. A změň cvičák, co nejdřív.

A pak také, když děláš slalom mezi psama, psík je pod povelem k noze, tzn. jasně ví, co má dělat a tak to dělá a je klid. Zákazy a podobné nesmysly hodí psa ještě do větší nejistoty "a co teď" a začne se bát a vrčet o to víc.

Panička boxíka je dle všeho hodně mlaďoučká. Otázkou tedy je, kdo všechno se ještě na výchově boxíka podílí a kdo by měl studovat materiály na poradně. Myslím, že změna cvičáku je to nejzákladnější. Takhle mlaďounkej člověk by se měl učit od spolehlivých lidí, jináč si nachytá takouvou spoustu "přesvědčení" o výchově psů, který mu pak notně zkomplikují další práci ze psy.

Dobrý den, muj pejsek (kokr,3 roky) nas dnes oba napadl (mě i partnera) , u p. desenskeho jsme byli v zari, od te doby se snazime jezdit na freecko, kde jsme teda byli zatim jen dvakrat (jsme prespolni), jezdili jsme kvuli agresi na psy a hlavne se priucit, jak zvladat problemového psa. Dneska ležel v posteli, ja jsem si lehla a začala ho hlavou mazlit a on začal brumlat, nicméně, když jsem nepřestávala a začala jsem dotírat víc, tak po mně dvakrát ťafnul, že mi jeho zuby sjeli po prstechjen tak tak, odeslala jsem ho na místo (šel). Pak k němu šel na jeho místo manžel, začal na něj vrčet, tak manžel ho manžel kousl do hlavy, nebo spíš si vzal jeho kůži na hlavě do zubů a následoval útok a kousanec do prstu, potom ho manžel zvyxoval, pes zalezl v koupelně pod umyvadlo a nechtěl vylezt, sam nechtel vylezt, tak jsme ho odvedli na místo, nasadili mu nahubek a od té doby s nim nemluvime čekáme až se přijde omluvit. Už opravdu ztrácim naději, že je tenhle pes schopnej převýchovy a zcela uznávám naší chybu - totálně jsme to pos---i. Toho psa miluju a nikdy ho nechci dát pryč, ale už je to hodně těžký je to tvrdá agresivní palice.

Proč jste oba opakovali tu samou chybu dvakrát po sobě? Když si chci psa pohladit, zavolám si ho. Když má kecy a nechce být rušen, akceptuju to - né že se mu omluvim, ale prohodím něco v tom smyslu "ty mě taky" a odešlu psa. Vyprovokovali jste tuto reakci a následně jste jí řešili velice nevhodně. Proč ste k němu vůbec dávali hlavu takhle? A proč ho proboha přítel kousl? Myslím, že by vám prospělo si to tu přečíst pořádně, komplet. A domluvit si opět konzultaci. nemůžu najít téma, kde se váš problém rozebíral, pokud se mi to povede, hodím sem link

O hryznutí jste si řekli sami. Kde má ten pelech - měl možnost odejít nebo je pelech umístěný tak, že přicházející člověk mu blokuje možnost odchodu? Proč ho proboha kousal? Pak ho zviksoval a pes strachy utekl, vy mu nasadíte košík´a nevšímáte si ho? Nějak si ani nejsem jistá, kdo by se komu měl za takovéhle chování omlouvat...... . Jestli se ho bojíte, košík mu nechte, prostorný, aby se mohl nažrat a napít. Na jeho omluvu nečekejte - nahnali jste mu tolik strachu, podle vašeho popisu, že byste se jí právě kvůli tomu strachu nemuseli dočkat. Dejte mu možnost splnit něco, co určitě umí, pochvalte ho za to a nastolte klid a pohodu. Na téhle poradně Ruda psal mockrát, že není dobré končit trestem - poškozuje to dobré vztahy. A objednejte se znovu na konzultaci. A neodpustím si rýpnutí - dělejte, co jste na ní slyšeli. Protože kdybyste se tím řídili, měl by pes doma couračku, neopakovali byste povely, nechodili byste vy za ním, když po něm něco chcete, ale takového pejska byste si přivolali, pochválili ... atd. A uřčitě byste ho nezviksovali.

Ležel na mojí posteli, já jsem ho chtěla pomuchlat a dala jsem k němu hlavu a on začal vrčet - právě dle rady p.Desenského -jsem si řekla - něco ti vadí?, tak toho budeš mít pětkrát tolik. Chybu si uvědomujeme - pos---i jsme to. Přišli jsme ale na to, že to fakt není ještě vůbec v pohodě a že agrese na velké psy není ten zásadní problém, který s naším psem máme. Ale ono to fakt není vůbec lehké, p. Essi (jestli si vás tedy nepletu) sama jste říkala na freecku, "ze nas pes nemá nic dobrého ve vočích", uvedomuji si, ze za to muzu ja a muj muz, ale reseni situace se nevzdam ani za nic.

no ještě toho trochu!
A hele, ano, pokud se mu něco nelíbí, tak mu toho taky dopřeju když má nevymáchanou hubu, ale zase musím poznat situaci, kdy jo a kdy ne. A umět to použít. Opravdu, zajeďte zase na konzultačku, víte kde je problém, tak se můžete ptát a vyřešit

Někdy člověk nesmí jednat šablonovitě,jak tady už několikrát RD napsal,je třeba se trochu řídit rozumem a citem a odhadnout kdy je třeba dát psovi 5x tolik co nechce a kdy mu nechat jeho klid.

Připadá mi, že ten pes z toho má v hlavě guláš. Muchlování, pak odeslání z trestu na místo, kde ho pak někdo zase muchluje, pak ho kousne a když pes vyjede, zviksuje ho, až uteče a strachy zaleze...., připadá mi to pro psa naprosto nesrozumitelné a z extrému do extrému. Určitě se objednejte na další konzultaci.

Pojedeme na freecko v sobotu, uvidime p. Desenkeho pri praci, budem se koukat a ucit, konzultaci o vsedni den do konce roku bohuzel nezvladam - pro vas jiste banalni problem - ale prosinec a leden, je u me v praci nejvytizenejsi obdobi, takze se utrhnem jenom o vikendu.

On na mě, ale při tom prvním muchlování vyletěl a tříkrát kousl - ucukla jsem a zuby mi sjely po ruce (bez následků) - potom jsem ho odeslala na místo, vyhodila jsem ho proste ze svojí postele. Co jsem teda měla dělat?

Když víš, jak se chová, pošli ho z postele dolů povelem, vlez tam ty, a jeslti si ho chceš pomazlit, tak si ho zavolej. Když jsi ho poslala z trestu na místo a tvůj muž si tam šel a muchloval ho i tam, trest, který jsi měla na mysli se změnil v muchlování, takže podle mého názoru došlo ke zmatení psa. Pak hryznutí do hlavy, jeho obrana, zviksování, zavření do koupelny a ingorace - opravdu ti to připadá v pořádku a srozumitelné pro psa? Jak chceš nastolit pohodu a dobré vztahy, když takhle končíš v trestu? Jak on se v tom má vyznat, když je poslán z trestu na místo a tam někým jiným nejdřív chválen (nebo obtěžován?) a pak zase trestán? Je to jen můj názor.

Za tohle moc díky. A když to udělám takhle a on zase začne vrčet i přesto, že jsem ho teda poslala z postele dolů a přivolala a on byl přesto mrzout a vrčel?Co by mělo následovat pak?



Do koupelny jsme ho nezavřeli - nejsme zase takový m---ři, odvedli jsme ho za couračku na místo - nicméně nic z toho co se včera mezi náma a našim psem semlelo mi rozhodně nepřipadá správně a moc děkuju za všechny rady. Byla to velká chyba. Vrátili jsme se nohama pěkně na zem a zjistili, že máme špatně nastavený vztahy a hierarchii.

Lucakrystof1 je otázka, ako vaše správanie vyhodnocuje pes a ak sa v jednom momente zmení vaše submisívne "pchanie sa niekam" na manželove kúsanie do hlavy a vyhodenie na miesto a ignoráciu, popravde má pes pravdu, ak vás pošle... niekam. Pokračovanie v muchlovaní zmysel má, len ho pes nesmie vyhodnotiť ako vaše ospravedlňovanie, alebo ďalšie podlizovanie, ale skôr ako výsmech jeho precitlivelosti. Nejde teda len o to, čo robíte, ale je dôležité, ako. Kokríci vždy doplácali na svoj muchlovací vzhľad a tvrdá reakcia ohrdnutého majiteľa, ktorá má psovi "ukázať, kto je pán" vám bohužiaľ pridala v očiach psa len na nestabilite. Chce to pochopiť toho psa a vyhodnocovať situáciu menej cez seba samého. Na to mu ale treba rozumieť. Všímajte si viac atmosféru, ak budete mať možnosť.

snažíme se postupovat podle vašich rad, volali jsme i p. desenskemu, situaci rozebrali, meli jsme domluvenou i konzultaci,ale kokrouš dostal kašel a museli jsme zustat doma a vynechat i freečko.Nicméně včera po večerním venčení, manžel odeslal pejska na místo a šel mu utírat packy, dal povel mrtvej (to si má lehnout na záda a ten povel umí spolehlivě už od štěněte), pes nereagoval jenom schlíple ležel a koukal, tak mu manžel opakoval povel a jemně tlačil rukou na zadek,aby se jako převrátil na ty záda. Pes začal vrčet, tak si ho manžel vzal rukou za couračku a zvedl k obličeji a něco zamumlal a položil, kyž se zvedal a pohnul přitom nohou, tak po té noze pes zle vyjel, tak si ho zase vzal k obličeji a šel za mnou ať to vyřešim. Ja jsem šla dal od jeho mista dala ke mně, nechtel prijit, tak jsem si pomohla stopovačkou, az příchod pochválila, dala mrtvej, utřela packy, pochválila - bez zavrčení. PRoč je ten pes tak fixovanej na svoje místo a jak ho to nějak šetrně odnaučit a dát mu najevo, že to je všechno naše a on tam může být na naše povolení?
Jeho agrese se stupňuje večer - je to tím, že je mrzout a že když je unavenej, nikdo ho "nesmí" rušit, jako že o tom takhle přemýšlí? Předem moc děkuji za vaše názory.

Místo je jeho schovka, bezpečí. Až nastavíte váš vztah na vzájemné důvěře vyrovnané s respektem, až bude vše v pořádku, nebude mu dělat problém ani to "místo". A jak jsi správně poznamenala smajlíkama - to zvednutí k obličeji nebylo dobře, ani to odeslání na místo před tím. Ty jsi to ale udělala přístě to udělejte zase tam, hned v předsíni třeba. A nenehcte ho zbytečně vynervovat, to se pak nehnete dopředu i kdžy po tom situaci zvládnete už v pohodě.

Nějak se v tom nevyznám a asi ani ten pes. Vy ho posíláte na místo někdy z trestu, pak ho tam odešlete a jdete mu utírat packy.., ptáš se, jak ho odnaučit, aby to místo nebral jako svoje, přitom ho tam vyhazujete a tím místem ho určitou formou trestáte - musí z toho být zmatený. Místo bych brala jako zašívárnu, relax a klid. Když mu něco chcete, zavolejte si ho a je to.

Tentokrát ho neodesílal z trestu,ale proto, aby nenacapal jinde a sed si na koberec, kterej má na místě a pak mu chtěl otřít packy. V momentální situaci naprostá chyba, dřív jsme to tak dělali a bylo to óká. Neobhajuji ten postup - chraň bůh. Odesílat na místo z trestu je špatně, je to tak?

Nehledej černobílé návody - dobře, špatně. To se nedá takhle absolutně říct, záleží na konkrétní situacil, na tom, jak se pes tváří a tak. Můj názor, ale jen názor, je ten, že když chci, aby pejsek na místě rád spal, odpočíval a cítil se tam dobře, nebudu ho tam z trestu posílat. Když mu chci dát najevo, že ho mám dost, dám povel "vypadni" a je to.

To co píšete má jistě hlavu a patu a přijde mi to přirozený. Je fakt že jsme dost pokazili a bude nám trvat dýl než to začne klapat.Ale moc díky za názory.

Ještě se musím na nšco zeptat - prostě mi to nedá. Jak začít svému psovi znova důvěřovat potom, co nás napadl? Respekt a vzájemnou důvěru je možné nastolit pracováním na maximální poslušnosti a vzájemným poznáváním se?Je to ta správná cesta?

podívej se na to z pohledu toho psa - jak vám má začít důvěřovat, poté co jste ho několikrát napadli?

on si začal :). Nic chytrýho mě nenapadá - nemám psí myšlení. Nenapadá třeba něco vás? I když asi jo, prostě jasně čitelnej řád pro obě strany?

on si nezačal. Napadá - výlet na Vlčáry a nastolení klidu a pohody. Couračka, srozumitelnost. Žádná agrese z vaší strany.

To už přece děláme, s p. desenskym jsme v kontaktu couraška je má pravá ruka a klid a pohodu se snažime, takže jsme na správné cestě:)

Podle popisu vy určitě, ještě na ní dostat manžela (nemyslím že to dělá schválně! ). Jen si uvědomte, jak dlouho jste žili v zájemném strachu, důvěra nejde získat zpět z edne na den, přeju hodně štěstí a trpělivosti

Krásný den všem, jsem tu nová (učitelka z Plzně, 28 let, zkušenosti se psy mám, i když ne takové, jaké bych si přála), máme doma fenku křížence (asi jezevčík s špicem, ale kdo ví?), je jí 8 let. U snoubence je od štěňátka, byla z vrhu nejdravější, nejdominantnější. Pořídila si ji vlastně bývalá mého snoubence a když od něj odešla, nechala mu ji. Bohužel nevím, jak a jestli vůbec, ji vychovávala, takže nevím, co zkazila a jak. Snoubenec má dost časově náročnou práci, takže fenka byla stále doma sama a v podstatě bez výcviku. Neumí v podstatě žádný povel, ani přivolání, prostě nic. Bydlím tu s nimi necelé dva roky a snažím se to trochu napravit, ale moc mi to nejde. Hlavně proto, že Andy je velmi agresivní. Částečně to "omlouvám" následky autonehody (před lety ji srazilo auto, má zašívané bříško a bůhví co ještě), ale nebude to jenom tím. Pokousala už snad každého z rodiny (snoubence, mě, tchýni, prostě fakt každého), pořád vrčí (i když si sama přijde pro pohlazení, strčí mi hlavu do klína, šťouchne do mě čenichem a chce drbat, stejně u toho vrčí a zpravidla i cení zuby), často se stává, že leží u sebe na místě a najednou z ničeho nic hrozně zle zavrčí a vypálí po něčem, ale nevím, po čem, protože tam nic není, nic se nehnulo, a ona se okažmitě stáhne zpět a vrčí. Na návštěvy je taky zlá, i když už jsou u nás opakovaně, sice nikoho ještě přímo nekousla, ale zkouší to (vypálí, skočí předními tlapkami tomu člověku na nohy, vrčí u toho a okamžitě se stáhne). Co s tím?

Co nejdřív si domluvte konzultaci na Vlčárech, tady je něco hodně hodně špatně. Jak je na tom se zdravím? Vidí a slyší dobře?

Slyší dobře, poslední dobou mám pocit, že trochu hůř vidí (periferní vidění má asi omezené). Má trochu potíže s trávením, ale snad už jsme to zvládli.

Dnes jsem volala panu Desenskému, poradil mi, že mám začít poslušností a rozhodně se nenechat psem manipulovat (když vrčí při hlazení, nepřestat, naopak...). Takže jsem hned začala. Na procházku jsm vyměnila samonavíjecí vodítko za dlouhou stopovačku, do kapsy vzala pamlsky a šlo se. Vypadá to nadějně, docela po pár pokusech i poslechla. Doma jsem jí stopovačku nechala, tak uvidíme, jak to půjde.

na doma stačí vodítko

Bohužel nemám nic kratšího, ale pokusím se něco sehnat. Doteď jsme používali samonavíjecí.

Dobré dopoledne,
mám 2,5 letou fenu Jesse (vypadá jako vlčák, zbarvení jako salašnický) a včera se mi stalo - a to poprvé za dobu co ji máme - že na mě zarvčela a vycenila zuby .Stalo se to po té co jako už po několikráté strčila čumák do kočičího záchůdku... a protože jsem jí už několikrát říkala, že to nemá dělat, tak mě to samozřejmě rozčílilo a moje reakce byla spontání - vstala jsem ze židle(docela rychle) a se slovy " Jessino fuj je to, kolikrát ti mám ještě říkat !" jsem jí chtěla plácnou přes čumák a jak se asi i lekla a při útěku přede mnou do kouta - kdy já vyrazila za ní - vycenila ty zuby a vrčela na mě. Chvilku jsem u ní stála a stále jí hubovala ale jak cenila ty zuby, tak jsem se docela bála co bude dál. Jak jsem tu tak četla, pochopila jsem správně, že to byla její obraná reakce, když jsem na ní tak nečekaně a dost nahlas a rychle "vyjela" ? Nebo je to začátek dalších problémů ?

Děkuji za odpověd pane Desenský,
už se příště polepším
PS: ten celý incident trval zhruba 5 - 6 sec opravdu, neuměla jsem se už zastavit, jak jsem vstala z té židle...

U nás je změna k lepšímu co se poslušnosti týče, ale jinak je to pořád nevypočitatelná potvůrka. Přivolání trénujeme, ale v "krizových situacích" ještě nereaguje. A stále vrčí a cení zuby. Poslední dobou sice nikoho nekousla, ale je to jen otázkou času a její nálady. Venku nosí košík, doma ne, aby mohla pít. Přijde mi, že když ji to popadne, tak je absolutně mimo a ani mě neslyší. A to bezdůvodné vyrážení v podstatě po ničem, když někde leží, to je taky pořád. Vždycky se leknu.

Pane Desenský,
pro mé příště: stačilo tedy jen to, že jsem vstala s ostrým Jesse! (více už jsem nemusela říkat) a ona už se jala ustupovat - a to už byl ten trest...

Dobrý den
Chtěla bych se zeptat má sousedka má dvouletého labradora byl v pohodě mazlivej,hravej...ale najdenou ze dne na den začal být ustrašný,bojácný pořád se ježí a vrčí dokonce se už několkrát se po paničce ohnal je z toho neštastná a neví co stím.Byla za mnou,že se asi bojí našeho psa,ale do té doby bylo vše v pohodě sice na sebe štěkali,ale vždybyl ten labrador byl na koni on štěkal vyhružně a nebojácně a najednou takový obrat.Nevíte v čem může být problém?Děkuji za odpověd...
Na mé zavolání šel neochotně sklesle jako spráskaný pes a pořád na něm bylo vidět jako že čeká co bude trnul jinak vždy byl veselej a rád mě viděl. Paničku vítá z radostí,žere i když poslední dobou pohubnul...Nikdo mu nic že prý neudělal...

oni to právě neví stalo se to přes noc asi ho opravdu něco vyděsilo,ale jak postupovat dál aby se začal chovat zase normálně?

Nemohl by za tím být nějaký zdravotní problém..?

už volali doktora tak uvidíme jak dopadne jeho vyšetření....

Každý večer kolem 23.00 hod chodíme s čoklíky naposledy ven. Včera všichni spali již od cca 20.00, byli po dlouhé procházce. Manžel vstal z křesla a podrbal 3letého RR na hlavě, s poznámkou "jdeme ven", ten vylítnul a začal vrčet, netvářil se vůbec přívětivě. Manžel ustoupil a neragoval. Tak jsem jen konejšivě na něj dala ruku a řekla mu "nešaškuj, nic se neděje". On se uklidnil, ale dost nevraživě pozoroval manžela. Se mnou problém neměl. Zcela se uklidnil tak po dvou minutách a pak se šel "udobřovat". Podle mě se lekl a reagoval takto z leknutí. Již to předvedl ve vztahu k manželovi minimálně 3x a vždy, když ho budil fyzickým kontaktem na večerní venčení. Na mě takhle nikdy neraguje, ale je pravda, že já s ním můžu dělat cokoli a on to snáší v pohodě.

Vykládám si tu situaci správně? Pokud ho budí pouze slovně, tak se nic neděje, když nespí hlubokým spánkem, tak na něj může normálně sahat a taky se nic neděje. Jen ten fyzický kontakt při hlubokém spánku u něj nějak neumí rozdýchat. Manželovi jsem doporučila ať ho budí bez fyzického kontaktu. Jemu se to moc nelíbí.

Bratranec takhle přišel o kus nosu - a to měli jen jezevčíka. Já bych si to, být manželem, radši rozmyslela.

Jo už jsme se dohodli, budí ho pouze slovně, bezkontaktně a je vše v pohodě. Je to moje netýkavka.

Od incidentu ho manžel budí pouze slovně a vypadalo, že je všechno v pořádku. Včera večer opět manžel vzbudil psy slovy: "kluci jdeme čůrat", velký se protáhnul, vstal a začal opět na manžela vrčet. To vrčení nevypadá vůbec agresivně, je tiché ale prostě bublá, nechápu, ale proč. Moje reakce byla: "co blbneš, to je Pavel", a dala jsem psovi konejšivě ruku na hřbet. On mi stál u nohy, ale pořád pozoroval manžela a tiše bručel. Během 20ti vteřin se uklidnil a normálně šel ven. Nechápu proč to dělá, protože jinak mají moc hezký vztah. Je pravda, že v tu chvíli se manžel stáhne a neraguje (moc nikdy nemusel velké psy, dvakrát ho pokousal cizí pes). Nevím co si o tom mám myslet a jak reagovat. Přijde mi, že Enďasovi se nechce ven a zkouší jestli by si nešel rovnou lehnout do ložnice (oba psi spí s námi v ložnici). Vzhledem k tomu, že pak by nešel 12 hodin (on by hravě vydržel) ven, mě to ze zdravotního hlediska moc nesedí.

no a není to opravdu jenom okecávání ve stylu "tak se mi krááásně spinkalo a ty mě budíš"? Pokud se jinak chová normálně, tedy nemá chuť za to manžu sežrat, ale jenom kecá, tak bych to ignorovala. Samozřejmě hlídat kdyby se to chtělo změnit,v "neotravuj, sežeru tě!", ale prostě povelem vzbudit, vypochodovat ven a když nevzbudíš celý barák, tak si u toho klidně pokecej