Pane Desenský, díky mnohokrát za odpověď. Říkala jsem si, že máte určitě na řešení horší případy než jsem já, proto jsem ještě nevolala. Ale teď už to udělám

Ahoj, tak zase se zhoršily problémy s agresí při žraní a po žraní. Začalo to pár dní po tom, co je u nás druhý pes. Do té doby byla naprosto bezproblémová, bez jakékoliv známky agrese, nikdy na nikoho nezavrčela. Od té doby žere hrozně hltavě, naježená, stažený oces a po žrádle si hlídá misku, lehne si k ní a nebo do ní hrabe, v tom případě ji odvolám na místo a misku ji musím uklidit, jinak by v ní zkoušela hrabat pořád, u toho většinou cvaká zubama nebo útočí-ale na misku. Krmím ji masem, 3x denně, hubená není, naopak, mám pocit, že tloustne:-/ Dneska to vyústilo v docela blbou situaci, vypadly pojistky, tak jsem šla pro židli, abych dosáhla na jistič, stůl a židle jsou kousek od té misky, už byla po jídle, a když jsem si židli vzala, čuba po mě docela drsně vystartovala, nemít před sebou židli, tak ji mám asi zakousnutou na sobě:-/Zajímavé na tom je, že když jsem s ní byla u mamky, bez druhého psa, žrala jako kdysi, v klidu, dokonce kousek od ní byli rodiče a jí to vůbec nezajímalo. Nutno dodat, že mě čuba venku absolutně nerespektuje a dělá, jako bych ani neexistovala, což je taky kámen úrazu, jen nechápu, jestli to s tímto souvisí tolik, když problémy začaly až s druhým psem.
odpověd přijedtě bohužel nic neřeší, čuba má demodex:-(
už si nějak nevím rady

Myslím, že dôvody problému sa zbierali dlhšie a konkrétnu radu okrem toho, čo už tu je napísané, nie je rozumné očakávať. Na nedostatok rešpektu a tým pádom aj nerovnováhu v dôvere si už prišla, myslím že na tvojej strane je už aj strach. Všetko dôležité tu máš napísané, je otázka, ako si to preložíš a aplikuješ v praxi.

jo, chyba je v mojem malém sebevědomí, Indiánka mi dneska ukázala, jak ji krmit, abych nemusela mít strach, že po mně zase vyjede a čuby se u žraní zklidnila, takže snad už to bude lepší, ono je to fakt nejlepší člověku ukázat v praxi,a sama bych si vážně nevěděla rady.Díky

Dobrý den. Mám problém s dvou roční fenkou německého ovčáka. Když jí vypustím z kotce, hned si běží pro nějaký klacík, nebo jakoukoliv jinou věc a tu si hlídá. Když jdeme jen okolo ní, tak nás pozorně sleduje a na našeho druhého psa i vrčí. V průběhu dne si jde lehnout i jinam bez toho předmětu, ale jak vidí, že se k tomu blížíme, tak rychle přiběhne a zase si to vezme, aby jsem jí to náhodou nesebrala. Všechny klacky, i jiné předměty, které by mohla tahat jsme posbírali, ale ona začala tahat i kameny. Najde si prostě cokoliv, hlavně aby něco měla. Nechceme, aby se z ní stal agresivní pes, ale nevíme jak jí to odnaučit. Budeme rádi za každý váš názor.

asi bych jí klacek s klidným hlasem vzal a když by jednání bylo korektní tak bych jí ho hodil jako aport, nebo vymyslel jinou hru, aby zjistila, že je výhoda když mi ho půjčí

To, že vás pozorne sleduje nehovorí o agresivite, aj zavrčanie na druhého psa je zatiaľ len upozornenie. Takisto môže mať radosť z manipulácie s okolím. Že si tie predmety privlastňuje, hovorí o majetníctve, ktoré sa ale do agresie môže vystupňovať.



Toto by bol až ďalší krok po tom, ako by som zapracovala na spoľahlivej ovládateľnosti, napr. ju privolám (teda neprichádzam ja k nej, je mi jedno, či príde s predmetom, alebo bez, stanovím jej prioritu privolania pred dôležitosť predmetu, zdržím ju primerane pozornosti, ktorú mi venuje, stále bez toho, aby som nejak riešila predmet. Čím viac si predmet budete všímať a okato ho riešiť, tým bude dôležitejší aj pre ňu.
Treba zvážiť viac okolností, zhodnotiť, či má dostatok podnetov a činnosti, spôsob doterajšej komunikácie s ňou a pod.

Naučit základní povely, naučit aport. A dát jí dostatek zaměstnání, řekla bych že se těžce nudí.

Děkujeme za rady. Základní povely umí, když jí přivolám, tak přiběhne, ale hned se zase snaží dostat k tomu předmětu. A i když si ho pak už nevšímá toho předmětu, tak stačí, aby se k němu náš druhý pes přiblížil a hned po něm vyjede. no snad jí to nějak odnaučíme.

To znamená, že si sama ukončuje povely, čo znamená, že ich tak celkom neovláda. To v tomto prípade ale nie je jediný problém.

Zdravím,

jsem tu prvně a snad budu schopná srozumitelně vyjádřit svůj aktuální problém Mám 15ti měsíční fenku (kříženka labradorky a beaucerona) a jako asi každý, kdo zažívá svou první zkušenost se soužitím a výchovou svého prvního psa, se občas cítím dost neschopná:) Nejaktuálnější problém, který teď mám (moje fenka to jako problém zjevně absolutně nevnímá:) je, že při své závislosti na házení míčků, klacků, atp. začala nekompromisně vyjíždět po psech, štěňata nevyjímaje. Měla jsem zato, že je to součást jejího, háráním totálně změněného, chování. Bohužel to vypadá tak, že k takovému chování spíš "dorostla". Zatím nekousla, jen cení zuby, štěká a druhého pejska "fackuje". Mám několik otázek: i. mohu to nějak způsobovat já?ii. lze to odnaučit? Jak se zachovat, když k této situaci už dojde. Jak ji mohu vysvetlit, ze toto chování je nepřijatelné? Jsem pro to, aby si psi primárně vykomunikovali svoje mezi sebou bez intervence lidi, ale tato situace neni ten pripad. Četla jsem si příspěvky v této sekci, ale nenašla odpovedi.
Děkuji předem všem za reakce!
Ruby

Ahoj Ruby,
i) můžeš, ale spíš nepřímo - třeba tím že fenka nemá jasně nastavené hranice, co je přijatelné a co už ne.
ii) lze .
Nejsem takový odborník, abych radila jak přesně postupovat - doporučuju pokračovat ve čtení - nehledej jen agresi kvůli míčku, ale obecně majetnické chování. Nebo zavolat p. Desenskému, hodina i telefon jsou nahoře v banneru.
Přeju hodně štěstí .

Ahoj všichni, chtěla bych poprosit o vaše názory a rady. Máme fenečku, zřejmě kříženec labradora, která se našla v popelnici jako dvouměsíční štěně. Teď je jí deset měsíců. Máme problém s tím, jak reaguje, pokud venku najde cizí míček či ho sebere jinému psovi. Má strach, že jí ho někdo vezme. Zaleze si někam mimo dění, snaží se si ho zahrabat, na ostatní psi vrčí... Dosud jsem se snažila vždy celou situaci obrátit v žert, pokud se mi povedlo ji vyprovokovat, hrála jsem si s ní s míčkem, aby pochopila, že jí to nechci hned jen sebrat a vrátit majiteli... Pokud to byl nalezený míček, nechala jsem ji, aby si ho odnesla domů. Jakmile jsme se vzdálily od ostatních, jen si míček nesla a jinak se chovala normálně, poslouchala. Dnes však našla na začátku procházky tenisák, chvíli jsme si s ním hrály, pak si ho nosila a když jsem ji chtěla připnout na vodítko cestou k domovu, dostala strach, že jí ho chci vzít a nešla ke mě blíž jak na 10 metrů. Vůbec nereagovala na přivolání, na které jinak vždy přiběhne a nakonec běžela napřed domů, přičemž přeběhla dvakrát silnici..naštěstí se jí nic nestalo. Nevím, co s tím, snažím se s ní co nejvíce si hrát, aportovat, nosíme vlastní hračky, ale nepomáhá to. Jakmile najde "kořist" chová se jako blázen. Děkuju za názory Simon

Zdravím, ráda bych se zeptala na názor někoho zkušeného.
Pes (6 let, velké plemeno), fena (9 týdnů, střední plemeno). Můj problém tkví v tom, že si starší pes před malou hlídá hračky. Dělá to tím způsobem, že pokud něco dostane a čubina jde k němu, začne tiše bručet a pokud jeho "varování" ignoruje, vyštěkne po ní a udělá směrem k ní výpad. Nic jí ale samozřejmě neudělá.
Já to řeším tak, že pokud starší něco má, zabavím čubinu, aby na to měl klid. Pokud už však tamta situace nastane, úplně v klidu ho odvolám k sobě (na čež hned reaguje) a dám mu splnit pár povelů. Všechno v klidu, bez zbytečných emocí, žádné okřikování, trestání nebo okamžité sbírání věci, kterou hlídá.
Nadruhou stranu vůbec nedělá to, že by jí něco bral. Vidí, že co je její, to je její.
Je můj postup správný?
Včera dostali klacky, každý svůj. Seděla jsem mezi nimi a každému jednou rukou ten klacek přidržovala, aby mohli líp žvýkat. V tu chvíli, pokud si čubina všímala svého, mohli od sebe být deset centimetrů a naprosto v pohodě.

Mechanicky...můžete mi to nějak vysvětlit? Já bych totiž nerada udělala nějakou blbost.

U nás to přivolání zafungovalo bezvadně. Koupil jsem prvně psovi půlmetrovou kost, ale protože jsem mu ji nechtěl celou nechat, zůstal na vodítku. Hryzal ji pod stolem, kde jsem seděl. Když jsem se ohnul, abych se podíval jak mu chutná tak nepěkně zavrčel a ukázal své pěkné velké zuby, až jsem se doopravdy lekl. Zeptal jsem se ho ,co se děje a věnoval se zase práci. Vrčel i podruhé, když jsem se podíval. Tak jsem si ho nevšímal, překročil ho a s mírnou pomocí vodítka přivolal a odvedl do kotce. Druhý večer s kostí jen lehce zabrblal, když jsem z pod něj vytahoval nohu, na které mi ležel a nechal se přivolat bez pomoci vodítka. Třetí večer jsem jen odešel na chodbu a pes se přišel asi po 10 vteřinách podívat, co tam dělám.

Dobry den chtela jsem se zeptat co mam delat!Pred par dnema jsem si s pritelem poridila stenatko rotvajlera jsou mu necele 2mesice.Vcera jsem mu sla dat najist a kdyz jsem mu chtela posunout misku s jidlem tak po me i pritelovi vyjel.Opravdu nas to vylekalo.Vime ze mame opravdu velky problem!!Myslite ze se da tomu pejskoj nak pomoct?Obcas vrci i kdyz ho okriknu a chytim a vysvetlim ze to delat nema.Kdyby jste mi poradil co s tim byla bych vam moc vdecna chtela jsem jit s nim na cvicak az bude starsi ale kdyby mu to pomohlo tak bych sla ihned poradite mi Prosim dekuji Pešlikanova

Lucka prosím rýchlo a pozorne si prečítaj tému, do ktorej som zaradila tvoj príspevok. Máte veľký problém, ale nie so šteniatkom, ale s vašimi reakciami na jeho správanie. Ak nemá ešte dva mesiace a už je u vás pár dní, znamená to, že chovateľ sa ho zbavil príliš skoro možno práve kvôli tomu, že chcel ušetriť na krmive a šteniatka si museli jedlo strážiť a vybojovať. Je nešťastným riešením trestať ho za to a tlačiť na neho takýmto spôsobom, existujú lepšie riešenia, ako tresty. Situáciu treba postaviť do pokojnej atmosféry, kde ruka neberie, ale dáva, vy nie ste tí, ktorí majú záujem krmivo mu vziať, ale dať. Máte dôvod na strach ale nie teraz, pri ani nie dvojmesačnom šteniatku, ale pri pokračovaní v tomto jednaní, ktoré spôsobí, že sa správanie upevní a za pár mesiacov bude naozaj o jedlo bojovať kvôli vašim reakciám, ktoré totálne zničia vzťah šteniatka k vám. V akých podmienkach bolo u chovateľa? Je to šteniatko s PP?

U mojí rok a půl staré pitbullky začaly výpady kvůli hračcce kolem 9 měsíců (tedy tak nějak kolem začátku puberty). Už jsme vychytali situace, kdy k tomu dojde, když se chystá vystartovat dělá pokaždé ty stejné věci - náznaky - čuchá k hračcce nebo ke klacku na zemi, je rozkročená, nehýbe se a periferně sleduje druhého psa a pak vyjede. Proto vždy zasáhnu, když vím, že to zase bude zkoušet. Jen otázka - jeli druhý pes navolno bez jištění (pohodář a přivolání má) a chytnu to před tím, než vyjede je lepší ji přitáhnout k sobě stopovačkou? Píše se tu nemanipulovat se psem v oblasti obojku, což nedělám, ale ona má hladkou lesklou srst, za kterou ji neudržím, když se chystá pohnout - vyjet (má 30kg a sílu jako kůň), jak si ji přitáhnout? Přivolání za této situace zatím nemáme. Navíc pokud jsem od ní pár metrů, použít stopovačku a pak vyjádření co si o tom myslím není v čase, ve kterém by "trest" měl proběhnout. Poradíte jak to udělat tak aby to bylo nejpozdějí do 1 vteřiny před náznakem?

Myslela jsem méně než vteřinu před tím, než vystartuje - tedy v momentě, kdy už stojí v tom svém postoji a periferně sleduje psa, na kterém si hodlá vybít zlost. Určitě to správně nedělám, když jsme toto chování neodstranili. Když potkáme cizího psa na vodítku, například i štěníka, hrne se k němu, aby ho pozdravila sedne si sklopí uši - ocásek a nechá druhého pejska aby jí očuchal, pak si očuchá ona jeho ale velmi něžně. Vodítko napnuté není, jsem v klidu, stojím tak, abych mohla včas zasáhnout - takhle nikoho nikdy nenapadla - naopak se chová submisivně, dokonce i před menším pejskem (pokud ho nezná). Pak následuje její výzva ke hře - skákání okolo druhého pejska. Samozřejmě předpokládám, že hra by byla vklidu, než by ten můj pitomec nebo cizí pes našel hračku pro spestření hry. Určitě v tom hraje roli i moje autorita, protože by tohle klidně udělala, i kdybych jí držela.

Určitě přijedeme, než ji pokazíme úplně. A samozřejmě dodávám bezcenné alibi jako všichni "jinak je to miliónový pes "

dobry den prosim o radu mam 2 a pul mesicniho bulika pejska z ruku zere paradne bez znamky vrceni nebo neco podobneho ale jak mu dam do mysky velice si to hlida vrci a nechce me tam pustit nevim proc mam za to ze se o to stenata prali ! vcera sem zkusil mu dat do talire dal sem mu to na zem nevsimal sem si ho vubec nic aby vedel ze mu to nikdo nebere ale prezto i kdyz sem sel kolem nej zacal vrcet! nechapem proc si tu mysku tak hlida! je to divny muzu mu dat piskot z pusi a nic to sami z ruku jen na tu mysku mate nejake rady a typy prosim ? nechci ho za to mlatit to mi prijde divny u zradla ho triskat ale kdyz se mu pokusim mysku vzit vyjede po me a kousne ale kdyz to vsechno sni necha vzit krasne! uz si nevim rady ! proto prosim o kazdou radu !

Jirko pri takom prckovi by som volila kŕmenie tak, že si sadnem na zem, na nohy si položím misku a rukou mu budem krmivo po častiach prikladať do misky. Ak pôjdem okolo neho pri kŕmení, prihodím mu do misky rukou niečo chutnejšie ako je to, čo tam má. V tomto veku to nie je o nejakom veľkom riešení, takýmto postupom šteniatka pomerne rýchlo menia názor.

Odporúčam prečítať predošlé príspevky v tejto téme, kam som tvoju otázku zaradila a Registračné podmienky poradne, kde sa okrem iného dozvieš o funkcii "Hledat" tu na poradni.

Z mojí štěnice se stával při krmení zuřivý kousací stroj. Vyřešila jsem to obrovskou (pro ní) hovbězí stehení kostí. To prostě sežrat nemohla a musela od toho odejít a podobně. Prostě záskala pocit, že je žrádla dost" a nemusí si ho hlídat. Plus ostatní "opatření", která se tu píšou, samozřejmě. Kost není samospásná a bez určitého chování se ke psovi to může i uškodit.

Zdravím Vás! Potřebovala bych radu..Máme rok a půl starou fenku JRT, je hodná, má ráda lidi, návštěvy,..prostě pohodový pes. Na konci roku jsme odcestovali do USA a ji bohužel jsme museli nechat u mé tety. Tam si rychle zvykla, dokonce si tam oblíbila přítele tety. po návratu do Čech jsem si u ní všimla, že začala při podání pamlsku být agresivní. Nejprve jsem si toho všimla asi 2 týdny po návratu domů, kdy jsme byli na rodinné oslavě a ona dostala uzené prasečí ucho. Začala skákat a vrčet na synovci a posléze i na tchyni, a pak jsem zakročila já. Myslela jsem, že přestane, ale ona mě vztekle chňapla po ruce. Moje reakce byla ji chytit vzadu za krkem a položit na zem, dokud se neuklidnila. Co mě ale trápí je to, že včera jsem ji uvařila prasečí nožku, dala ji v kuchyni na zem a po chvilce, kdy jsem ji chtěla obejít a tu nožku ji trochu posunout začalo vyloženě útočení, skákala jako pominutá. Otočila jsem se k ní zády a okřikla ji. Ale ona při každém mém pokusu odejít, začala znovu. To už musel zakročit přítel, který ji přitlačil k zemi, ale ona to zkoušela dál. Po chvilce se uklidnila. Já jsem s ní celý den už nechtěla být v kontaktu. Vím, že ONA zvládla situaci lépe, ale já jsem nebyla schopna nic udělat. Máme 18 měsíčního syna, tak se obávám, že by se toto mohlo opakovat a mohlo by to skončit i jinak. Máme ji rádi a nechci, abychom ji museli dát pryč. Děkuji za odpověď

Pročti si to tu. Nauč čubinu odvolání = vypadni. A řeš to bez emocí. Prostě jasně, stručně. Beze strachu a hlavně bez agrese. Je to rasl. To znamená ruční granát. Tolik energie v tak malém psovi, který má na jednu stranu ego veliksoti Kin Konga, na druhou stranu je měkký jak povolené máslo. Čím víc do toho budete dávat emoce, hlavně agresi, ona tam dá násobek. Takže pernamentní couračku a naučte jí povel "vypadni" (nebo jdi pryč a pod). A to pak používejte v takovéto situaci, když to bude možné. Ona se naučí neřešit zbytečnosti a když se jí něco nebude líbit, tak odejde.

Jak často takovéto věci dostává? Pokud je to pro ni ohromná vzácnost a pokud žere jinak granule, bude to těžší.

Jak sjem to napsala, tak to bude znít možná jednoduše, ale věřte, že by bylo lepší zavolat nebo ještě lépe jet na osobní konzultaci. Protože když to neuděláte dobře, tak z toho může být veliký průšvih. A samozřejmě, na osobní kozultaci můžete vytvořit jak situaci, tak konkrétní postup řešení jak pro vás, tak pro čubinu.

Jasně, chápu. My už Jacka měli a ta byla naprosto bezproblémová. Vím, jací ti psi jsou, hodně jsem o nich načetla, než jsme se rozhodli si ji pořídit. Takové pamlsky dostává málokdy, spíš jen na přilepšenou, jinak má granule. Nikdy tohle neudělala, dokonce si s malým měnili pamlsky, proto jsem z toho špatná. Ona zná povel Jdi pryč, ale v té chvíli ji spíš zajímalo, aby si to ochránila. Asi to moc vnímám kvůli malému, mám strach, že mu skočí do tváře. Mohla byste mi poslat kontakt? Jste z Prahy, my z Třince, to je druhý konec republiky, takže dojet bude složitější. Jinak moc děkuji

Osobní konzultaci jsme myslela na Vlčárech - u Rudy

Dobrý den,
mám skoro 2,5 letého kluka borderáka a taky velký problém.Když mi pes začal asi po roce a půl začal vrčet u misky s jídlem,můj přítel,se kterým psa máme,mu dal do čumáku.Pes jedl a přítel ho u toho začal hladit po zádech,zavrčel a od přítele dostal.Nevím jak moc,nebyla jsem u toho.Od tohoto incidentu (nevím, zda to byl spouštěč) začal vrčet a cenit zuby,i když si k nám pes třeba lehl na gauč a my ho chtěli pohladit.Když si psa přivolám k sobě a sedím při tom na podlaze a pak ho začnu hladit,začne vrčet, ale začne se ke mě i tisknout.Takže vrčí a přitom se na mě tiskne.Když přijdu domů a má v misce ještě nedojedené jídlo,přivítá se,ale když ho chci pohladit, začne vrčet a běží k misce.Divně se krčí a kouká na mě tak nějak jakoby periferně.Když jsme venku, hladit ho mohu a nevrčí,je veselý,cvičíme spolu a líbí se mu to.Ze začátku jsme na psa měli dost času,chodili jsme na cvičák a byli venku,ale zhruba po roce,jsme se dostali k jiné práci a toho času dost ubylo.Mrzí mě to,dnes už bych si borderku nepořídila,z té naší se stal díky tomu nedostatku času asi nervák.Jsou chvíle,kdy je to v pohodě (myslím to hlazení a následné vrčení,u jídla se to nelepší) ale těch je čím dál tím méně a mám strach,aby v budoucnu ještě nějaké byly. Nevím,jak se k němu chovat,když se tak chová.Když takhle začne vrčet,většinou mu řeknu, nech toho....ne nějak zle,nechci křičet,ale nezabere to,tak od něj většinou jen odejdu.Mám pocit, že jsme udělali všechno špatně.
Proč se tak chová?

Úplně s Váma cítím (barbucho). Máme štěně tibetské dogy a tak jak každý doporučoval výchovu tipu. ,,to si ten pes nesmí dovolit, musíte mu ukázat kdo je tady pán a za každý prohřešek náležetě potrestat" Jme akorát docíli toho, že nežádoucí chování a agrese se u pejska stupňuje teď už moc dobře chápu původ jeho reakcí, ale nedokáži to odbourat. Mluvila jsem s p. Desenským a rozhodně to pojedeme řešit k Němu.

Dobrý den,byla bych moc ráda,pokud bych dostala nějaké rady ohledně mého jezevčíka Jasíka.Je to můj třetí jezevec a jsem z něho nešťastná.Oba pejsci před ním byli naprosto bezproblémoví,oba se dožili 15let.
Jasíkovi je 9měsíců,je to drsnosrstý trpaslík.Pejsek je neuvěřitelně dominantní a sbevědomý.Přijde mi úplně nevypočitatelný.Na vodítku venku je v pohodě,na povel přijde,čeká atd.Doma je ale problematický.Pokud si třeba usápne botu a chci mu ji odebrat.začne zle vrčet a vyjíždět po ruce zubama.Asi vycítí,že se bojím aby nekousl a dostane se do úplného afektu,pokud trvám na svém.Totéž se děje třeba v obýváku,kde se chová stylem-to všechno je moje a nikdo na to sahat nebude.A pak vrčení, hysterický štěkot atd.Včera se dokonce stalo,že vyjel,když jsme se s přítelem na sedačce vcelku nevinně objali.Velice nás to překvapilo.
Také se mi několikrát stalo,že si ublinknul a když jsem to chtěla utřít a uklidit,málem by mě pokousal.Když se zklidní,je přítulný,mazlivý.Lehne na záda a projevuje důvěru.Vůbec nevím,co si o něm mám myslet.Objednala jsem si knihu p.Desenského PSI,jestli tam najdu nějakou radu a obracím se i na poradnu.Naštěstí bydlím cca 30km od Vlčárů,takže pokud bude nejhůř,nezbyde mi nic jiného,než Vlčáry navštívit a poprosit o radu přímo psího guru.
Známý mi radí psa při agresi fyzicky citelně potrestat.Jednou jsem to udělala a asi to byla chyba.Budu vděčná za radu.Moc děkuji. Jana

Prosím, řiďte se zdejším mottem "více čtěte, méně pište". Není třeba zakládat nová témata na problémy, které se zde už řešily. Váš příspěvek jsem zařadil tam, kam patří, doporučuji prostudovat téma od začátku.
moderátor Zbyněk

Ahojte všichni, pevně věřím, že jsem svůj dotaz správně zařadila po tom několika denním pročítáním.

Ráda bych věděla, jak se správně zachovat v této situaci:

Náš pes dostal kost od mé matky a jako vždy si jí poponesl pár metrů od všech členů rodiny, a tam si jí sežral. Můj otec si pro něco šel těsně kolem něho (nevšímal si ho) = a pes, ikdyž už kost měl sežranou, po něm vyjel. Nekousnul ho, ale dlouze ošklivě zavrčel - takovým tím nejhnusnějším způsobem s upřeným pohledem do očí.

Díky za odezvu!

Máme 2 letého NO. Do roku a půl bylo všechno o.k. a pak nám u jídla napadl naši 13 letou kokřici, která už je slepá a hluchá. (kokřice je od malička agresivní u jídla. Jednou jedla jeho žrádlo, chtěla jsem jej vzít a měla jsem prokousnutý prst). Pak ještě došlo k tomu, že jsem psy vypustila v domnění, že mají snězeno a kokřice skončila s jedním stehem. Mám pocit, že toto nežádoucí chování dokonale okopíroval. Říkala jsem si, že s kokřicí už to nebudu řešit( tak jsem psy začala na jídlo rozdělovat) Nicméně, minulý týden na návštěvě napadl štěně, které mu šlo do misky , odnesla to 4 stehy a teď chroustal venku ovčí hlavu a málem jsme přišli o kočku, se kterou spí v pelechu. Je příšerně ostražitý, že i já jsem dostala strach. Jak byste nám doporučili to řešit? Mám si dát oba na vodítko, mám to vůbec zkoušet, nebo mám prostě NO na krmení šoupnout do kotce. Mluvila jsem o tom s lidmi na cvičáku i s veterinářem a více méně jednoznačná odpověď byla: máš psa a ten má jídlo, co řešíš, chce mít klid, to jídlo je jeho. Samozřejmě vím, že Vy tady máte jiný názor, tak prosím o radu. Děkuji.

Dobrý večer,
mám pravděpodobně problém,který zapadá do tohoto vlákna.
Osmi měsíční štěně velmi agresivně vrčí, krčí čumák a je silně zježené, když má k hlodání třeba kost ( u krmení jsme toto zatím nepozorovali ).
Nemusí se mu ta kost ani brát, stačí,když přijdu do jeho blízkosti a vykonávám nějakou činnost.
To vrčení je opravdu zlé a výhružné. Na povely reaguje polovičatě. Třeba povel "KE MNĚ" = položí kost, přijde na 2 metry ode mě,otočí se a jde opět k té kosti. Musíme mu jí odebrat lstí ( krmivo do misky, odlákání na pamlsek, na hračku ).
Ale tohle se mi sakra hodně nelíbí.
Jinak s ním v ostatním chování ZATÍM nejsou problémy.
Samozřejmě si uvědomuji, že tohle co dělá, není dobré a že je tady zaděláno při neřešení, nebo nevhodném řešení na problém.
Zatím nemám ze štěněte strach, i když ...
Nejspíš bych dokázal násilím tu věc, kterou si takto hlídá odebrat, jenže nevím, jestli bych tím násilím nenapáchal ještě větší škody.

I když na něj pohrdlivě mluvím "CO DĚLÁŠ? TY JSI SE ZBLÁZNILA,JSI NORMÁLNÍ?" tak to vrčení nabývý na intenzitě.

Mohl by mi někdo poradit, jak se zachovat, než do toho vlítnu, psa jednoduše zalehnu, znehybním a kost násilím odeberu, i kdybych měl přijít o prst ?

Moc děkuji za rady.

Dejvy

Druha moznost je naucit psa predmnet zajmu vymenovat za jiny take zajimavy. Je to vyhodne kdyz clovek potrebuje kvuli dalsimu vycviku ten zajem netlumit.

Dobrý večer,

děkuji za Vaše rady,vezmu si je k srdci. Mám to chápat tak,že couračku by měl pejsek mít stále ?
My se třeba doma válíme a hrajeme si a drbeme se a mazlíme se a jen tak na sobě ležíme a ....... A pak dostane fenka kost a po nějaké chvilce udělá to, co jsem popsal výše. No a v ten okamžik nemá couračku a nasadit jí obojek a připnout vodítko mi v té chvíli nepřijde už vhodné.

Každopádně ať tak, nebo tak, vrhnu se nyní jen na přivolání. Ostatní cviky necháme chvilku plavat a budeme pilovat přivolání. Venku a samozřejmě to už na dlouhém vodítku.

Ještě jednou děkuji za rady, snad povedou ke kýženému cíli.

Zdravím,
potřeboval bych poradit, osvojil jsem si 5 letého foxteriera, kterého měla přítelkyně. Teď už je to dva roky. Měl zanedbanou výchovu a v podstatě si dělal co chtěl. První problém, který jsem řešil byl, že když našel venku žrádlo nechtěl to po výzvách ani za mák pustit. Po prvé když něchtel pustit jsem s ním prostě zatřepal a na to mě rafnul. Řekl jsem si ok přístě budu opatrnější. Potom jsem k němu vždy když něco našel začal přistupovat opatrněji, a to tak že jsem ho chytnul za srst za krkem zatřepal (protože nepustil ani za nic a já mu to prostě nenechám) a tlačil k zemi aby pustil, samozřejmě po dlouhých výzvách. V tu chvíli měl záchvat zuřivosti - uplně mimo sebe utočil na vodítko na mě.Potom to začlo eskalovat, že když něco našel a já si toho ani nevšiml měl záchvat zuřivosti už předem. A to takový že utočí na vodítko nebo rafne do držadla od vodítka. Kdyby mohl normálně by mě rafnul, začal jsem trochu povolovat abych v něm nevytvořil nějaký problém, jako že je hodný aby se uklidnil. V takovém to záchvatu se i počurává, to stejné když řešíme nějakou problémovou situaci doma. Proto na se na něho snažím být né uplně tvrdý. Naposled když jsme si házeli, narazil na psa co nemá rád. Byl souboj já se ho snažil od táhnout ale v tom mě rafnul. Moje chyba, ale rafnul a cca 4-5s držel a nechtěl pustit i když mě viděl.
Fakt nevím jak bych měl tohle z něho dostat. Věnuju se mu jako jedíny myslím bere mě jako pána. Díky za jakoukoli radu. Robin

Dobrý podvečer,
mám dotaz k chování mé fenky.
Koupil jsem jí, aby se nenudila a aby si zakousala do něčeho lepšího, než do dřeva, hovězí kost z nohy.
Je to taková velká kost připomínající tvarem i hmotností malou činku.
Problém je v tom, že i když je zavřená s kostí v kotci, tak pokud se přiblížím ( vycházka,nebo jen průchod kolem ), tak fenka velmi velmi zle vrčí. Kost má v tlamě a je celá naježená. Vrčení je opravdu silně agresivní,nebo se mi to tak alespoň zdá. Připadá mi to jako okamžik před útokem, tak jeto zlé.
Ta kost je tak velká, že jí fenka nedá najednou, takže jí musím odebrat, už kvůli venčení.
To je ale jak už jsem psal problém.
Netroufnu si pro tu kost jednoduše sáhnout a říct,neblbni, dej to sem a odebrat jí.
Připadá mi to, že by šlo o prstíčky .
Takže kost odebírám lstí, že dám sedni a po provedení povelu ( pes je v kotci, já venku ) vyměním kost za pamlsek a pak jí rychle odstraním z dosahu. Fenka je pak okamžitě milá a radostná, tulí se a mazlí.

Všiml jsem si, ale, že po mém příchodu ke kotci jak na mě tak agresivně vrčí, že se počůrala.

Dnes na mě opět velmi vrčela a počurala se, ale když přišla manželka, tak se nechala vypustit z kotce bez vrčení a kost tam nechala.

Má to znamenat, že bere moji manželku jako alfu ?
To by mi nevadilo, jen potřebuji vědět, zda je to opravdu tak, nebo ne ?

Upozorňuji, že fenku nijak fyzicky netrestám, takže mě udivilo to počurání, které přisuzuji strachu ze mě.