Dobrý den pane Desenský,prosím o radu.Máme maltezáka,3roky,fenka.Je dost pohodlná,když leží u mých rodičů a já na ni zavolám,že jdeme ven,nechce se jí a vrčí nebo teda vstane ale vrčí.Nebo když leží ať už sama nebo leží u mojí mamky a já přijdu a začnu ji třeba hladit nebo s ní třeba pohnu,začne vrčet,když to zkouším víckrát po sobě,začne víc vrčet,cení zuby i vyjede.Nedělá to jen u mě, i mamka když ji vyruší tím,že ji chce vzít třeba do ruky nebo ji hladí,Sally se cítí být asi rušena a už vrčí, vždy ztuhne a vrčí.Když ji okřiknem nebo plesknem za to novinama nebo rukou,začne tím víc vrčet a nedávno když tak zuřila,že nechtěla jít ven,pleska jsem ji novinama a ona po mě skočila.Někdo na jiným foru mi řekl,že se nás bojí,protože ji okřikujem nebo ji plesknem,ale podle mě to tak není,protože teď tak i zavrčela na strýce,kterého vidí jednou za rok,ležela u něj,on ji začal hladit a ona začla vrčet.Nebo když žere a jen procházíme kolem ní,vrčí nebo na ni promluvíme v době žraní,vrčí.Na mé synovce taky vrčí,ale to beru,že se jich určitě bojí,protože ten starší se k ní kolikrát nechová jak by měl.Přiznám,že se ji i někdy bojím,protože po mě vyjela několikrát.Prosím o radu jak s tím pejskem správně jednat,aby věděla,že si takové chování nesmí dovolit.děkuji

ilonarou pokiaľ táto otázka nie je zlým vtipom, tak si prečítaj staršie príspevky v tejto a súvisiacich témach, informácií nájdeš veľa.

Dobrý den, hledala jsem pečlivě, ale nenašla jsem odpověď. Našeho devítiletého křížence jezevčíka před šesti týdny pokousal vlčák. Fyzicky je v pořádku. Po pokousání jsme byli skoro měsíc na chatě a po návratu pes odmítá chodit z domu na vycházky. Jde jen se mnou. Je na mě dost fixovaný. Přitom u toho pokousání jsem byla já a nedokázala jsem tomu zabránit.
Pes vrčí a cení zuby na ostatní členy rodiny když mu dávají obojek nebo ho jenom vyzvou, aby šel s nimi ven. Na chatě a v lese nemáme problém, je zvyklý bez vodítka, poslouchá, ale před domem se zasekne a tak nějak říká, že tam on prostě nejde. Samozřejmě vždycky jít musí, ale nevím jak odstranit to, že vrčí na celý zbytek rodiny.

Vím. Máme. Ale nechci ho nechávat samotného doma s obojkem a vodítkem když jsme v práci. Co když se někde pod stolem nebo kolem křesla zamotá a bude tam čtyři hodiny viset? Vrčí právě na ty, kteří ho jdou vyvenčit během naší nepřítomnosti - babička, synova přítelkyně. Včera mi odmítal jít směrem odkud přiběhl ten vlčák, tak jsem ho chytila za krkem, zatřepala a šel, ale evidentně nerad. Může být ta couračka kratší než 2,5 délky psa aby se nenamotal nebo to potom ztrácí smysl? On se totiž i na tom krátkém vodítku zapře jako Pes Filipes a brzdí a samozřejmě se u toho škrtí. Je nějaká šance, že ho to časem přejde? Jako že uvidí, že se mu už nic venku dlouho nestalo a že to bude dobrý? Umí si to ten pes takhle dát dohromady v hlavičce?

Dobry den.
Mam 6 rocneho vlciaka-Caira . Pes je bezne na zahrade, cez vikendy chodi na obed do domu, potom si s nami trochu posiestuje. Niekolko krat sa stalo, ze vrcal na otca - vyhrazne, cely zjezeny. Stalo sa to v situaciach, ked Cai bol vnutri prvy a otec prisiel az potom a Cai si "branil" mna alebo mamu. Vyriesili sme to tym, ze mu otec vzdy dal jednoduchy prikaz, ktory musel posluchnut, akonahle posluchol, tak ho pochvalil a situacia sa ukludnila, zaroven takymto situaciam predchadzame a vyse roka bol klud.
Teraz sa vsak stalo, ze zavrcal aj na mamu. Bola som vecer pri nom v bude a mamina prisla za nami, Cai vysiel von a vsetko bolo v poriadku, mamina mu dala do budy deku, co si vytiahol a poslala ho tam. Do budy chodi rad, lebo vzdy je potom mazlenie, nie je to povel. Teraz vsak vosiel do budy a nasledne vysiel a vrcal na maminu - dlho a velmi vyhrazne. Mamina sa zlakla, necakala to a vosla do domu.
...pokracovanie v nasledujucej sprave....

...pokracovanie...
To su situacie, a teraz problem...a ten som ja, bohuzial. Ja som panicka, ale bohuzial nie dobra a to z jednoducheho dovodu - ze mam strach, ktoreho sa nedokazem zbavit a ten potom jedna za mna. Cairo ho citi a reaguje zle. Pred nim sme mali psa - tiez nemeckeho vlciaka, ktoreho moji rodicia zial vobec nezvladli a maval s nami vsetkymi. Mala som sedem, ked ma pokusal prvy krat, potom este tri krat. Nikdy som mu nedala zamienku, prislo to absolutne necakane a vytvorilo to vo mne fobiu, ze ma moze hocaky pes pokusat hocikedy a bez priciny. Tak to vypalilo, ze rodicia aj dalsieho psa kupili nemeckeho ovciaka, ktoreho mi potom nechali na vychovu. na cvicaku, kde mi mali poradit, sa stal presny opak a k mojmu strachu sa ma este snazili naucit zachadzat zo psom agresivne. Takyto pristup som po par navstevach zavrhla, ale sama som si nevedela o nic lepsie rady. nepomahal velmi ani fakt, ze nevyrovnana pubertacka sa snazila vychovat nevyrovaneho pubertaka. Teraz sme obaja trochu dospeli, plus ku knihe a poradni Ruda Desenskeho som sa dostala asi pred rokom (ked uz mal Cai pat rokov). Znacne to zlepsilo nas vztah, aj celkovu pohodu psa aj moju. Napriek tomu nedokazem reagovat v takych krizovych situaciach ako je zavrcanie ... ak sa da nejak poradit, prosim poradte ako to zvladnut lepsie.. dakujem

Určite by ti velmi pomohlo keby si zašla za Rudom aj so psom aby ti ukázal v reále ako reagovať.Z Blavy to na Vysočinu nie je tak ďaleko. A možeš zo sebou "pribaliť"aj rodičov.Uvidíš čo urobí so psom prirodzená autorita a možeš to rovno odpozerať.

Objednejte se na konzultaci a přijeďte všichni. Psaním na netu se tohle opravdu vyřešit nedá.

Dobry den pred 8 mesiacmi sme si zobrali RR od rodiny ktora ho chcela zastrelit pre jeho neprispôsobive spravanie. U nas sa od zaciatku spraval prikladne, nebol s nim ziadny problem na zaciatku trochu vrcal na manzela avsak po tom ako sme sa prestahovali a zacal spavat vnutri zacal mat problem so mnou. Ked si lahol na svoje miesto nemohla som sa ani priblizit a zacal vrcat. Par krat rano na mna vyskocil a taktiez vrcal.Nebudila som ho iba som isla okolo. Chapem to tak ze som ho zobudila avsak par krat sa mi stalo ze rano po tom ako bol vonku a ja som mu chcela utriet labky na mna vrcal a dnes rano na mna vyskocil a zacal hryzt ruku. Chcela som mu utriet labky, pricim prvu mi podal sam, druhu nechcel tak som ho nechala tak a obliekala som sa do prace. Sadol si ku mne zdvyhol tu labku co si predtym nechcel dat utriet ja som zobrala uterak a on zacal vrcat, cerit zuby, vyskakovat a hryzt ruku. Na manzela ani nezavrci a nevieme si toto jeho spravanie vysvetlit. Neviem ako sa k nemu spravali predchadzajuci majitelia a chceme sa vyvarovat toho aby niekoho pohryzol. Dakujem za radu

Dobrý den,
moc bych Vás prosila o radu.Mám dvouletého psa anglického buldoka.Je to hodný psík,na mě ,až moc fixovaný,ovšem problém nastane,pokud doma kdokoliv zvýší hlas a nebo dojde k ostřejší výměně názorů,pak se psík stává okamžitě agresivní,začne štěkat a vyjíždět,nejčastěji na moji dceru(19),kdy v 1.případě jsme museli vyhledat lékařské ošetření,jak ji pokousal a pohmoždil.Víte,zaráží mě,že tolikrát útočil a kousal,než jsem ho od dcery odtrhla.Nikdy toto nedělal.Dcera z něho má panickou hrůzu,proto psa neustále v její přítomnosti musím držet na vodítku (pes bydlí s námi v domě).K nikomu z členů rodiny se takto agresivně nechová,naopak je velmi přívětivý.Nikdy dcera psíkovi neublížila,jen ke mě se občas nechovala hezky.Teď se chování psíka zlepšilo vůči dceři,jenže já mu vůči ní nevěřím.Jak mám prosím psíka usměrnit?Předem mockrát děkuji za radu.S pozdravem Dita

Viděla bych to na přenesenou agresi, kdy pes neustojí vaše emoce a otočí se do nejslabšího jedince. Řešla bych to kontrolováním se a kontrolováním psa - poslušnost na první a jediný povel, naučit se, jak psa hodit do klidu - popsáno na poradně nebo lepší si zavolat, vztah mezi dcerou a psem dát dopořádku - z její strany se zbavit strachu a udělat si u psa poslušnost (respektem a důvěrou). Ale rozhodně bude lepší pro tohle volat RD nebo si alespoň počkat na odpověď někoho jiného, můžu se plést.

Myslím, že si pejsek osobuje právo si vás hlídat a bránit. Dejte mu důrazně najevo, že vám do ničeho kecat nebude, že si to nepřejete. A vezměte dceru a psa a objednejte se na konzultaci.

Dobrý den,mockrát děkuji za Vaše názory a rady,jsem moc ráda a vděčná,že se mi snažíte pomoct,protože jsem bezradná,ale upřímně domluvit se a zajet za panem Desenským je veliký problém,protože je to strašná dálka,ale když by nebylo zbytí a věřím,že by nám všem to pomohlo,pak bych musela přijet. Dcera se tak moc bojí psa,že by nechtěla jet s ním v autě,dokonce se tolik bojí,že na psa nechce ani promluvit a obchází ho velkým obloukem,i když psa držím na vodítku.Samozřejmě,že pes to z ní cítí,ale nemůže si pomoct a já ji chápu,na bolest,kterou jí pes způsobil nemůže tak rychle zapomenout.

Dobrý den pane Desenský,moc mě potěšilo a také děkuji za laskavost,že jste reagoval na můj článek.Popravdě,nejraději bych se za Vámi rozjela,ale brání mi jedna a to dost podstatná skutečnost a to jest,že jsem řidička na baterky,tudíž bych se musela pokusit přemluvit někoho z mých přátel a to nevím,zda by se mi to povedlo.Prosím Vás,prozatím, mohl byste mi,alespoň napsat Váš názor,popřípadě jakoukoliv radu.Budu ráda za vše.S obdivem k Vám Dita

Píšu ti SZ

Dobrý den, obracím se na vás, ne již s aktualním problem.
Pred vice nez 10ti lety kdy jsem žila sama se svoji mamou jsme si poridili pejska. Bylo to po smrti nasi fenky NO. Pejsek "Lord" (dobrman) byl za par korun, jako 2lety clen rodiny, ktera uz 2 jine psy mela a protoze si chteli poridit mimi,tak se chteli tohoto dobrmana "do dobrych rukou" zbavit. Pejsek umel sedni, lehni, privolani tak na 50 procent,... Ale problem byl, ze byl hrozne bazlivý, ale jen někdy?! Tomu nerozumim...
Kdyz jsme byli na prochazce, bud se pokálel strachy, kdyz jsme nekoho potkali a nebo vrčel Bez rozdilu, zda jde o muze ci zenu. Na psy reagoval stejne. Doma to byl mazlik, spaval se mnou v posteli a na nas nikdy ani nezavrcel! Az jednoho dne kdyz mi bylo 14 (to jsme ho meli asi 3/4 roku) jsem s nim sla ven, nez jsem sla do skoly. Bydleli jsme v byte a tesne pred domem jsme potkali pani s velkym kniracem, se kterym se nesnasel. My jsme zasli za dum, ale knirac bydlel v prizemi a pani ho hned vrazila na balkon,takze jsme na sebe (byt na par metru) za par minut narazili znovu. Lord vrcel a tahnul jak pominutej. Skubla jsem s nim a pokracovala jsem v ceste ani jsem se na neho poradne nepodivala a v tom namezezadu skocil a prokousl mi krk. Do ted mam jizvy po krku,na zadech,klicni kosti a ve vlasech. Kdyz jsem se vratila asi po 2 hodinach siti domu, radostne me vital. Nenechali jsme si ho a vzal si ho pan nekde od Kvasin na hlidani objektu.
Na psi jsem nazanevrela, miluji je, i kdyz uz jim asi nedovedu slepe duverovat jako drive. Jen miprosim reknete, co jsem udelala spatne?
Dekuji za odpoved.

To ti po takové době neřekne asi nikdo. Z takového popisu, nikdo u toho nebyl. Mohlo se jednat o přenesenou agresi, pravděpodobně.

Aha, tak to je taky moznost no. Hlavne ale on ode mne odbehl, ja se zacala zvedat a on se vratil. Podle me s jasnym "umyslem" se me zbavit. Pak odbehl po druhe a videli jsme se pak az po siti doma a to byl zas jak muj nejlepsi kamos. Napadlo me, mozna je to hloupost, ale nemohl to byt "blazen"? Myslim, jako ze mel treba nejakou dusevni vadu?

Dneska jakékoli dohady jsou jen holé dohady, plácání a nejspíš se nikdo není schopný dobrat pravdy.

Tohle nevypada ani na preskok, ani na prenesenou agresi, ale mnohem vic na likvidacni utok na podrizeneho clena smecky, ktery porusil pravidla. podle popisu pes nemel na to resit situace zivota a 14 leta holka mu tu jistotu, ale taky respekt vuci sobe, nedokazala dat. Popis opravdu neni nejpodrobnejsi - nepopisuje treba vubec reakce psa na to skubnuti ani to, zda pred utokem se snazil varovat a prosadit si svou jinak. Zda tam bylo to upozorneni a varovani pred tim "prizabitim".

Verte, pamatuju si to jako vcera. Sli jsme okolo domu, zacal tam z balkonu rafat ten knirac. Lord samozrejme na neho stekal a vrcel taky, ja skubla za voditko obema rukama, abych neco zmohla (52kg mam ted,predtim ani to ne), ale drzela jsem jen voditko, nechytla jsem ho ani za obojek ani za kuzi. Proste jen takovy POJĎ a sla jsem, ani jsem se nezastavila a nedivala jsem se na neho. Chtela jsem mu dat najevo, ze me to vubec nezajima, ze tam chce delat zle. A jestli vrcel? To vrcel, ale odehralo se to vse behem nekolika sekund. Zadna pauza mezi vrcenim na psa a na me nebyla. Sla jsem, byl za mnou po prave strane, ale skocil na me z kopecku z leve strany,takze me trochu obehl. Srazil me hned na prvni dobrou. Byl to velkej krasne stavenej pes. A pak uz jsem slysela jen vrceni a krupani. Jo a jeste jsme se tesne pred vencenim s mamkou nepohodli. Takova mensi rozepre,to tomu asi taky nepomohlo.

Aha, to je zajimave, zda se tedy, ze dobrmani, jsou trosku svehlavi
Myslim, ze uz si zadneho nejspis do rodiny nevemu.
Dekuji moc za rady a preji vam mnoho uspechu a spokojenosti s pejskama

Svata pravda! Vybrala jsem si podle "ksichtu" stene CSV (fenku),prislo mi skvele, jak si ve smecce zjednala poradek a byla nejmene bazliva. Krasne se to doma projevilo i v lidske smecce a krasne s nami vsemi zacvicila ale ted jako 5tileta dama, je skvela. Myslim, ze vychovat stene je tezsi, než vychovat dite.

Dobrý den pane Desenský,
prosím o radu, mám 4letého německého ovčáka, během posledních tří měsíců začal zle vrčet na mého syna (20 let). Vždy, když ho můj syn pohladí po hlavě, tak pes celý ztuhne, přestane vrtět ocasem, sklopí uši, vrčí a cení zuby. Dívá se na syna spodním pohledem. Toto chování se stává čím dál častějším. Vím, že můj syn se ho v tu chvíli bojí. Pes s námi vyrůstal od malička. Jinak je velmi chytrý a poslušný, ale je po ostré matce (vojenský pes). Ráda bych věděla co je příčinou tohoto chování, mám je oba ráda. Předem děkuji za radu.

Dobrý den, loni v červnu jsme si domů přivezli štěně havanského psíka, teď mu je rok a pět měsíců. Protože mi loni končilo zkouškové brzo, byla jsem s ním od začátku doma, chodila jsem s ním na procházky, naučila jsem ho sedni, lehni. V září jsem nastoupila do dalšího ročníku, takže už jsem s ním tolik nebyla a od února jsem měla takový rozvrh, že jsem moc nebyla doma. Někdy od začátku roku po mně Edi začal vrčet a od té doby se to i zhoršilo. Vrčí, když ho hladím, zvedám, když mě vítá (lehne si na záda, že chce podrbat a při tom vrčí), když se k němu přiblížím...není to nějaké extra agresivní, ale vrčení to je...třeba dneska jsem přišla domů (jako první z rodiny, Edi byl sám doma), otevřela jsem dveře a Edi jen seděl ve vedlejší místnosti a když jsem se začala přibližovat, nahrbil hřbet a začal vrčet a připadalo mi i jakoby se třásl.... nejvíc mě trápí, že ostatním to tak nedělá, to jen občas zavrčí třeba při zvedání, ale rozhodně ne při hlazení nebo vítání... Nemusíte mi psát, že jsem si měla rozmyslet před jeho pořízením, zda na něj budu mít čas nebo ne, ale není to vyloženě můj pes, pořídili jsme si jej jako rodina a i teď se mu věnuju více než třeba brácha, hraju si s ním, chodím ven, brácha s ním na procházce za ten rok a něco nebyl ani jednou a stejně na něho tolik nevrčí jako na mě. Prosím, zkuste mi poradit, co s tím mám dělat, moc mě to trápí. Děkuji a omlouvám se za tak dlouhý dotaz, ale chtěla jsem to co nejlíp vysvětlit. Petra.

Petat príčin môže byť viac, tým pádom aj riešení. Vidím v tom možnosť rozdielnych požiadaviek členov rodiny ku psovi, nezrozumiteľnosť, rozdielny prístup členov rodiny ku psovi, príliš veľký tlak, ktorý u ostatných nepozná, správanie, ktoré pes vyhodnocuje ako správanie sa podriadeného, príliš veľké kontrasty v pochvale a treste a pod. Prečítaj si staršie príspevky v tejto téme, kam som zaradila tvoju otázku a možno si odpovieš sama. Ak sa ti to nepodarí, je možnosť volať na horeuvedené číslo v uvedenom čase, alebo prísť osobne.

Dobrý večer.Rozhodla jsem se, že vás požádám o radu, protože už si sama nedokážu poradit. Mám 9 měsíčního jezevčíka, který začal vrčet nejdříve na mou dceru(bojí se ho) a poté začal i na mě.Byly tam i nějaké pokusy o pokousání, vždy jsem mu uhnula.Děje se to čím dál častěji.Třeba si lehne do dveří a když sáhnem na kliku, tak by nás pokousal(nechce, abychom odešli z bytu).Nebo najde nějakou věc, kterou si hlídá(třeba boty v chodbě)a když si to chceme vzít, tak by nás sežral .
Nevím, co dělat, nechci se nechat pokousat a hlavně se bojím o dceru, protože s ním bývá dost často sama doma.(v bytě).Nemůžeme jít na žádnou návštěvu, mám strach, že někoho kousne.
Je od malička socializovaný, na psi i na lidi, ke psům se chová velmi přátelsky,starším se podřídí.Většinou je přátelský i k lidem(ale jen většinou a to nestačí)
Děkuji za odpověď.
Katka z Brna

Dobrý večer,mám BO tervuerena s PP nyní 8 měsíců, po myslím dobrých rodičích (máma výstavák,táta mimo jiné i IPO3,a oba mají neagresivní chování,jak vůči lidem,tak vůči psům.Takže je předpoklad,že Andy by měl být také v pohodě.Bohužel,ale musím, napsat do této části poradny.Předem chci ale napsat,že Andy nebyl nikdy fyzický trestaný,ani "vytaháním za kůži".Takže k tomu co se stalo:Sedím večer u stolu a večeřím.Andy leží za mnou na svém místě,jako většinou vždy,když jím.Manželka seděla bokem,a než šla spát,chtěla si ho pohladit.Z ničeho nic po ní vyjel a dost vztekle přitom vrčel (ohrnuté pysky).Toto nikdy před tím neudělal,tak jsme z toho byly oba dost mimo.Vykázal jsem ho na místo do verandy,kde má pelech,víc mně v tu chvíly nenapadlo.Tak se chci zeptat,jestli mně jen hlídal,nebo si už zkouší budovat místo ve smečce.Je to totiž tak,že já mu dávám příkazy a učím cviky a manželka jen "ťu ťu ňuňu a on mi rozumí" (bere ho prostě jako vnouče).Tak a těď,jak se zachovat až to udělá znovu (zemést s ním,aby si to už nedovolil),nebo si musí pořádek sjednat sama manželka důslednou výchovou?.
Láďa.

Tohle už je moc vysoká liga na debaty po netu:

Pred 3 týždňami sme si vzali cca 1r. fenku z útulku. 1.týždeň bola len so mnou a bratom, rodičia boli preč. Keď sa vrátili, 1.deň bol ok. Na 2.deň si mamka farbila vlasy a Stela na ňu začala štekať, vrčať a odvtedy to robí. Najpr sme mysleli, že si len musí zvyknúť. Potom zase, že ide o dominanciu. Vrčí hlavne, keď je mamka u mňa v izbe, kde má Stela pelech. Aj jej vyštartovala po ruke, keď jej chcela z deky zobrať nejaké zbytky kosti. Ja jej môžem aj do misky vliezť a nič. Ale nechá sa od mamky hladkať (aj keď leží v pelechu), aj za ňou chodí a kňučí a ak ju mamka ignoruje, tak do nej ešte viac dobiedza. A potom jej prepne a začne vrčať. Alebo je mamka u mňa v izbe, všetko je ok a keď odchádza, Stela sa za ňou rozbehne a začne po nej štekať a vrčať. Skúsili sme, aby si mamka párkrát sadla do jej pelechu. Stela sa potom snažila dať prečo svoju deku, asi kvôli pachu. Mňa rešpektuje, aj zvyšok rodiny. Keď k nej prídem po štyroch, ľahne si predo mnou na bok/chrbát, ani sa jej nedotknem. To isté urobila, aj keď to skúsila mamka. Preto nevieme, či si len dovoľuje alebo ide o strach(rozmýšľali sme, či si niečo zle nevysvetlila pri tom farbení vlasov, keď cítila amoniak...). Tiež neviem, ako sa mám ja správať v tých situáciach-či mám do toho ako "vodca svorky" vstúpiť a nejako proti nej zakročiť alebo či ich mám nechať, nech si to vyriešia samé. Bojím sa urobiť niečo, čo by ju ešte viac traumatizovalo.

Viky fenka mamu považuje za cudziu, pretože prvý týždeň prežila s vami, čo ale spolu môžete zmeniť. To je jedna záležitosť, vplyv má aj vaša komunikácia s ňou, umiestnenie jej miesta v tvojej izbe pri tebe, strach, poprípade nevychovanosť, čo chce iste čas, ale aj správny prístup, ktorý tu neposúdime. Každopádne, ak ju chcete pohladkať a ona je na mieste, nechoďte za ňou, ale zavolajte si ju k sebe, dajte jej v kľude a zrozumiteľne pravidlá, tak isto je potrebná základná ovládateľnosť, neľutujte ju, netrestajte, ale veďte ju tak, aby ste sa navzájom chápali. Pre bližšie rady je vhodné čítať, poprípade zavolať na číslo uvedené hore v banneri v uvedenom čase. Tu bližšie rady, snáď okrem použitia vodítka nehľadaj, tie sú v takýchto prípadoch individuálne.

Mätie nás to, lebo na otca reaguje úplne v pohode a ten je pri tom denne doma tak hodinu. Pricom mamka je k nej milá, aj keď nedolieza za ňou, ale nevie napríklad tak skríknuť na ňu, ako ja. Keď na ňu vrčí (nie je to také desivé a vážne, ale je to vrčanie), tak na ňu buď skríknem alebo ju chytím za kožu na krku. Teraz už zväčša stačí aj okríknuť. Len neviem, či je správne vkladať sa do toho. Kdesi som tu čítala radu pána Desenského niekomu s podobným problémom, že sa jej máme vysmievať a správať sa k nej suverénne a arogantne a dať jej najavo, že je smiešna a tu nikoho nenastraší. Aby si uvedomila, kde je jej miesto a neopovážila sa otvárať si papuľu. Ako vravím, ja s ňou problém nemám, môžem jej vliezť do pelechu, do misky, robiť s ňou, čo chcem a ani nepípne. Tak neviem ako sa v takých situáciách správať. Možno si skúsime zavolať.

Áno, čítala som vašu knihu Ako poznat psí duši a čítala som kvantum rád tu v poradni a nehnevajte sa, ale raz ľudia radia, že treba byť arogantný a nedovoliť to a dať rázne najavo, že toto sa nesmie. A keď niekto napíše, že to robí, tak mu zase odpíšu, že vkladá len agresiu a to sa mu potom aj vráti. Ako sa má potom človek z toho vyznať, keď raz píšete tak a raz tak? Ako mám teda reagovať, keď začne vrčať na mamku?
---zlúčenie príspevkov---
Vychovala a vycvičila som 2 skvelé psy, ktoré som tiež mala cca od 1 roka. Bohužiaľ, už pri mne nie sú. Prečítala som nejaké knihy, medzi nimi aj jednu vašu. Momentálne čakám na Konejšive signály. Nikdy som nemala so psami problém, preto presne neviem, ako sa teraz k tomu postaviť. Mám skúsenosti a základy určite, ale nerozumiem psychike psov do takej miery ako vy. Preto som sa obrátila na vás o radu a pomoc. Nečakala som, že miesto toho mi vmetiete do tváre moju neschoponosť a že nič neviem. Snažila som sa riadiť vaším vzorcom napomenúť, varovať, ukončiť nežiaducu činnosť. Nevrieskam po nej každú sekundu. Bohužiaľ, nedostala som odpoveď, ako sa správne zachovať, iba kritiku, čo ma mrzí, lebo ja si uvedomujem, že robím niečo nesprávne. Preto som sa aj na vás obrátila. Čo mi teda radíte? Ako sa zachovať v situácii, keď začne na mamku vrčať?

Viky prosím rozdýchaj sa, či sa hneváš, alebo nie, naozaj si opísala základné chyby ktoré robíš, mimochodom podľa dátumu registrácie, ak si nečítala poradňu pred ňou, si toho veľa prečítať nemohla. K tomu by si o probléme písala inak. Okrikovať neistého psa je veľká nespravodlivosť voči nemu. Nedáva mu to okrem väčšej neistoty nič. Pokiaľ si si nevšimla, dostala si odo mňa rady, ktoré je možné dať na diaľku na tvoju otázku. Evidentne si nie si vedomá ďalších chýb, ktoré robíš a uraziť sa na dobre mienenú kritiku bez toho, že si všimneš návrh na osobnú návštevu je jednoduché, ale situáciu to nerieši. Ďalej si na seba prezradila, že ju okrikuješ. Myslíš, že neistotu u nej napravíš okríknutím? Vieš, prečo je z vás neistá? Prečo má strach a vrčí? Uvedomuješ si, že je iná, ako predošlí psi?

Rea, tvoja odpoveď predtým mi veľa napovedala, ale svojou odpoveďou som reagovala na odpoveď p. Desenského. K Stele sme všetci milí, nie je v stresujúcom prostredí. Keď začne na mamku vrčať, tak jej normálnym tónom poviem Fuj!. Ak neprestane, tak nasleduje ráznejší tón. Ak to ešte zase skúsi, až vtedy zvýšim naozaj hlas a zväčša potom prestane alebo už len tak potichúčky vrčne. Doma sa nespráva neisto, chodí si hore dole, ku každému chodí kývajúcim chvostom (aj k mamke), každý je k nej milý. Naozaj je to len občas, čo na ňu zavrčí. Ale na nikoho iného nie. Len som chcela vedieť, či je to strach alebo dominancia. Pretože, keď som ju brala z útulku, povedali mi, že v kotci so šteňatami, kde bola umiestnená, bola najväčšia šéfka. A tiež vonku značkuje. Ale ako vravím, každého doma rešpektuje a správame sa k nej pekne.

Zároveň má stanovené pravidlá a nerozmaznávame ju. Myslím, že nejde o nijaký veľký problém. Asi sme sa len v niečom nepochopili a to by sme práve chceli napraviť, preto by som len potrebovala vedieť, ako sa zachovať v situácii, keď občas na mamku zavrčí, aby to neprerástlo do niečoho väčšieho. Dnes som napr. nebola večer doma a mamka s ňou šla von a nemala absolútne žiadny problém. Tak len chceme vedieť, či ide o nedôveru a či sa to časom zmení, že si získa milým správaním získa jej dôveru alebo či ide o niečo viac, čo treba riešiť razantnejšie. Ako som písala, nechcem zbytočne zakročiť viac ako treba, aby sme si nepokazili vzťah. Mamka je veterinárka a zvieratká na ňu väčšinou reagujú veľmi dobre, tak neviem... Nahnevalo ma len to, že pán D. ma hneď odsúdil, že nič neviem. Jeho radu by som si veľmi vážila, bohužial, nedočkala som sa.

S tou dominanciou - riadila som sa Cesarom Millanom, ktorý tiež hovorí, že dominantných psov je oveľa menej, než tých zvyšných, ale že keď pes doma nepocíti, že by tam bol nejaký vodca, tak sa tej úlohy zhostí on. Čo je o to horšie, keď ten pes nie je dominantný "od prírody". Tak som si myslela, že keď dávala v kotci v útulku šťenata do pozoru, lebo bola asi najstaršia a asi aj najväčšia, tak či to neskúša aj tu, že kde sú jej hranice. Ale tak už je to jedno, kúpim si zvyšné dve knihy a hádam ju lepšie pochopím a poradňu už nebudem potrebovať :) Ďakujem.

Zbylé knihy si rozhodně kup, ale poradnu si přečti. Já mám bezproblémovou čubu a přečetla jsem KAŽDÉ téma, od začátku do konce. Hodně mi to pomohlo, ale i tak se mám stále co učit..a učím se ráda

No, poradňu som už tiež dosť prešmejdila a určite sa tu ešte kopu užitočných vecí dočítam. Momentálne sa teším na knihu o komunikácii so psami, pretože vidím na tej mojej Stele, že sa so mnou strašne snaží komunikovať, ale ja jej nie celkom nerozumiem. Je skvelá a myslím, že dosť ľahko čitateľná, ale holt nikto z neba učený nepadol, takže sa ideme vzdelávať, aby sme si našli spoločný jazyk, ktorým sa dorozumieme :)

Problém odstránený :) Začala som si viac všímať jej prejavy a viac s ňou komunikovať a zrazu to prestalo :))

Dobrý den pane Desenský,
než uděláme radikální krok, chci se poradit. Máme 10 let starou fenku (matka byla labrador - otec neznámý, zřejmě jezevčík nebo něco malého)...
byla hodná, milovala děti . Mohli ji tahat, hrát si s ní ,cokoliv. Nikdy se ani neohnala, když přišel cizý člověk, pouze oznamovala štěkáním.
Teď je to pár dnů , kdy se ohnala po 6 letém synovi- kousla jej do nohy.
nezlobil ji, nevšímal si jí, pouze oddělával na dvorku malý poklop.
pár dnů byl klid a nyní začala útočit na tchyni, vyjela i na známou - obě cvakla za nohavici.Začínám se bát o děti.
Můžete mi prosím poradit, jestli jen se snaží dát něco najevo nebo je to moc vážné?
Děkuji moc Marcela